Někdejší první harfista Metropolitní opery v New Yorku a Národní pařížské opery, který dnes tuto pozici zastává v Losangeleské filharmonii, Emmanuel Ceysson zahraje na prvním večeru rozhlasových symfoniků v roce 2022 Koncert pro harfu Es dur Reinholda Glièra. Na programu jsou i „Zlobivé častušky“ od Rodiona Ščedrina a Třetí symfonie ukrajinského skladatele Borise Ljatošinského. Provedení bude řídit rodák z Kyjeva Kirill Karabits. Koncert v pondělí 3. ledna budou zároveň vysílat ČRo Vltava (přímý přenos) a ČRo D-dur (záznam).
Při hledání vlastního hudebního výrazu ovlivnily Rodiona Ščedrina folklor, klasický styl i avantgardní kompoziční směry. První ze svých koncertů pro orchestr nazval rozverně „Zlobivé častušky“ a virtuózně v něm zpracoval populární intonace. Brilantní hravá miniatura měla premiéru ve Varšavě v roce 1963.
Glièrův Koncert pro harfu, dílo z roku 1938, vyznívá jako kombinace prvků patřících do okruhu vídeňského klasicismu s prvky ruského národního romantismu. Sólový part v něm 3. ledna provede harfista Emmanuel Ceysson, který dnes vystupuje ve slavných koncertních prostorách, jako jsou Wigmore Hall, Salle Gaveau, Carnegie Hall, Wiener Konzerthaus či Berlínská filharmonie. Získal četná ocenění v soutěžích – např. zlatou medaili na Mezinárodní harfové soutěži v USA (Bloomington, 2004), první cenu na Soutěži mladých koncertních umělců v New Yorku (2006) a první cenu na prestižní soutěži ARD v Mnichově (2009). Stal se tak prvním harfistou, který se umístil na čelních pozicích hned tří významných mezinárodních soutěží. V letech 2005–2009 působil jako hostující profesor na Královské hudební akademii v Londýně a od roku 2010 vyučuje na Mezinárodní letní akademii v Nice. Mistrovské kurzy pořádá po celém světě.
V době, kdy Reinhold Glière vyučoval několik let na konzervatoři v rodném Kyjevě, byl mezi jeho žáky také o generaci mladší Boris Ljatošinskij. Později se stal profesorem kompozice a orchestrace Moskevské státní konzervatoře a Ukrajinské národní hudební akademie P. I. Čajkovského. Mezi jeho žáky byl dirigent Ivan Karabits, otec dirigenta dnešního večera. Třetí z Ljatošinského pěti symfonií je monumentálním dílem z roku 1951, plným závažného obsahu. Úřady ji pro tragické vyznění označily za pacifistickou, tedy také „antisovětskou“ – a autorovi bylo doporučeno opatřit symfonii vítězným optimističtějším koncem. Premiéry se tak dočkala až o čtyři roky později, po Stalinově smrti. Kirill Karabits dílo opakovaně připomíná. Natočil je i s Bournemouthským symfonickým orchestrem, v jehož čele stojí už 12 let.
