úterý, 15. březen 2022

Self-made woman: Musica non grata uvede Schrekerův Vzdálený zvuk ve Státní opeře

Napsal(a) 

Vzdálený zvuk (foto ze zkoušky), foto Zdeněk Sokol Vzdálený zvuk (foto ze zkoušky)foto: Zdeněk Sokol

Státní opera uvede v rámci projektu Musica non grata po 102 letech jeden z nejúspěšnějších operních titulů první poloviny 20. století – Vzdálený zvuk Franze Schrekera v režii dvojnásobného držitele Golden Mask Award Timofeje Kuljabina, jenž se představí v českém debutu. Premiéry se uskuteční 20. a 26. března, další představení jsou plánována na 29. března a 3. a 10. dubna.

Světlana Aksenová Světlana Aksenová

Vzdálený zvuk je pro mne příběhem dnešního světa, odehrávajícím se v neurčitém, životem pulsujícím, moderním evropském městě. Stejně jako ve Schrekerově libretu jsme i v našem pojetí svědky vztahu dvou lidí a přihlížíme jejich třem setkáním a opětovným odloučením, mezi nimiž uběhne vždy několik let. Tento příběh však pro mne není vyprávěním o romantické lásce a klamných iluzích, ale zamyšlením se nad podstatou a právy skutečného talentu. O to více, pokud takový talent náleží ženě,“ představuje svůj režijní záměr Timofej Kuljabin.

Opera, jejíž historie se začala odvíjet na počátku 20. století a o jejíž uvedení v Praze usiloval Alexander Zemlinsky od roku 1911, měla nakonec svou premiéru 18. srpna 1912 ve Frankfurtu nad Mohanem. Nové německé divadlo v Praze však bylo druhou operní scénou na světě, která tento titul uvedla. Stalo se tak 20. května 1920 pod taktovkou Alexandra Zemlinského. „Schrekerova tvorba zažívá v posledních letech v Evropě velkou renesanci, takže když jsme se rozhodli realizovat projekt Musica non grata, bylo mi jasné, že Vzdálený zvuk bychom do něho měli určitě zařadit. Jde o mimořádně krásný, pozdně romantický hudební jazyk s velmi silným autobiografickým příběhem. Osobně si myslím, že je to jedno z mistrovských operních děl 20. století,“ říká umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery Per Boye Hansen.

Timofej Kuljabin, foto Frol Podlesny Timofej Kuljabinfoto: Frol Podlesny

Inscenační tým se nechává pro svou režijní koncepci inspirovat filmem Spalující touha Stanleyho Kubricka či Amadeem Petera Shaffera. Plně využívá zvukových efektů předepsaných přímo skladatelem, který si rafinovaně pohrává se sluchovou perspektivou diváků. Ti se tak mohou těšit na sbor schovaný za scénou či malé ansámbly rozeseté v tajných zákoutích. V mnoha ohledech je zajímavé i scénické řešení, jež pracuje s motivem nekonečné chodby. „Ve Schrekerově verzi přichází Grete na konci úplně o všechno: o lásku, o svůj život, ze kterého nic nezbylo. V našem příběhu vyhrává svůj život zpět. Nazval bych ji takovou ‚self-made woman‘,“ dodává Timofej Kuljabin.

V hlavních rolích se představí sopranistka Světlana Aksenová v roli Grete a tenorista Aleš Briscein v roli skladatele Fritze. Hudebního nastudování se ujal hudební ředitel Státní opery Karl-Heinz Steffens, který bude řídit Orchestr a Sbor Státní opery. Titul se v Praze dočká pěti uvedení.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.