Příští premiéra v Brně: Jak se vyrovnat s lidským údělem. A s prostorem výstaviště

Třetí premiéra stávající sezony Janáčkovy opery bude patřit Faustovi a Markétě Charlese Gounoda. Tvůrčí dvojice Jiří Heřman a Marko Ivanović se při přípravě musí vyrovnat s výzvou, jak inscenovat Fausta a Markétu v prostoru operou dosud nevyzkoušeném. Je jím pavilon P na brněnském výstavišti – nejnovější multifunkční pavilon o rozměrech 200×80 metrů s pohodlným zázemím pro diváky u účinkující.

„Objevovat nový prostor skrze hudbu je pro mne fascinující práce. Konfrontace hudby, prostoru a člověka je hlavním tématem v mých inscenacích. Janáčkovo divadlo mi moc chybí, na druhou stranu jsem rád, že nám nynější situace umožnila vytvořit výjimečný operní projekt Faust a Markéta, který bude pro mnohé jedinečnou možností vidět Gounodovo dílo v konfrontaci s rozlehlým prostorem pavilonu P. Jedním z témat Fausta je nalezení podstaty bytí člověka ve vesmíru – nekonečnu. Diváci budou mít jedinečnou možnost vidět na výstavišti to, co v klasickém divadle nikdy neuvidí. Nejsme zde limitováni oponou ani jevištním kukátkem, mezi hledištěm a jevištěm není žádná propast, pohled diváka je vedený přímo do rozlehlého prostoru, ve kterém se odehrává něco, co přesahuje čas,“  řekl o inscenaci režisér Jiří Heřman.

Roli Markéty ztvární Pavla Vykopalová spolu s Kateřinou Kněžíkovou, jako Faust se představí španělský tenorista José Manuel v alternaci s Lucianem Mastrem a jako Mefistofeles Jan Šťáva spolu s Davidem Nyklem a Ondrejem Mrázem.

Marko Ivanović, foto Marek Olbrzymek

„Gounodova hudba se vynořuje z tíhy lidských osudů, mísí v sobě myšlenky a emoce, které vychází ze stavu lidské samoty a bezradnosti. Tíha lidské duše, zanesená smutkem a samotou je prosvětlována hudbou od samého začátku opery. Je zde přítomné světlo, které symbolizuje moudrost, člověk je povznesen nad své utrpení a neupadá zpět do koloběhu lidských přání a tužeb. Tak vnímám Gounodovu hudbu ve Faustovi a Markétě. Nejsilnějším okamžikem celého díla je samotný závěr opery, ve kterém Markéta ve své znovu nabyté vnitřní síle neupadá do Faustovy ochranitelské náruče. Vzhlíží k němu s pocitem osvobození zbavena všech životních pout, její vnitřní síla není ničím jiným než nabytím vnitřního klidu. Trpíme tak dlouho, dokud nenabudeme tento stav smíření a nepodmíněné lásky,“ uvedl Jiří Heřman.

Sdílet článek: