úterý, 10. listopad 2020

Pražské jaro vidí rok 2021 optimisticky

Napsal(a) 

Sir Simon Rattle, foto Oliver Helbig Sir Simon Rattlefoto: Oliver Helbig

Ředitel největšího českého hudebního festivalu Roman Bělor napsal, že „Pražské jaro chce být symbolem naděje“.  A program 76. ročníku s letopočtem 2021, který byl odtajněn 10. listopadu,  to potvrzuje. Vysílá mocný pozitivní signál. Po víceméně totálně covidově internetovém 75. ročníku, který prověřil kreativitu pořadatelského týmu na maximum, nabízí festival vskutku hodně mezinárodní koncept. Věřme, že do počátku května bude svět ochráněn před neústupným covidem 19 účinnými vakcínami a definitivně se vyhne letošním nouzovým stavům, které tak silně poznamenaly nejen Pražské jaro, ale i Festival Rudolfa Firkušného.

Zásadní prací dramaturgie, ale i vkladem nové umělecké rady je z mého pohledu zajímavější než v roce 2019. Tři příklady: Filharmonie Brno přiveze se svým uměleckým šéfem Dennisem Russellem Daviesem do Prahy přitažlivý americký program – Harmonielehre Johna Adamse a českou premiéru 12. symfonie Lodger Philipa Glasse. SOČRIlanem Volkovem nabídne trojici Alexander Zemlinsky: Sinfonietta, Hans Krása: Die Erde ist des Herrn..., Igor Stravinskij: Žalmová symfonie, Silný bude závěr Jara, kdy Česká filharmonie provede pod vedením Marka Wiggleswortha Prokofjevovu 7. symfonii a Stravinského nadčasově patetickou operu-oratorium Oidipus Rex, která se u nás uvádí sporadicky. (Skvělá volba!) Vskutku důstojné zakončení nejen festivalu, ale i připomínky 50. výročí odchodu Stravinského. Novým formátem bude Prague Offspring, kdy se na několik dnů otevře soudobé hudbě holešovické Centrum současného umění. Myšlenkově plodný koncept se bude dál rozvíjet a snad se stane pevnou částí festivalu.

Jörg Widmann, foto Marco Borggreve Jörg Widmannfoto: Marco Borggreve

Smlouvy na hostování má řada proslulých umělců – Simon Rattle (poprvé v Praze s London Symphony Orchestra, kde je relativně nově šéfem), Vladimir Jurowski, jenž otevře s Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin oficiálně festival Mou vlastí, Gidon Kremer, Paul Van Nevel, Garrick Ohlsson -  stálá opora festivalu, klarinetista, skladatel a dirigent Jörg Widmann, jenž bude nejen rezidenčním umělcem PJ, ale povede svůj master class ad. Záměrně je mistrovskými kurzy prolnut celý festival: houslista Ray Chen, primárius Jerusalem String Quartet Alexander Pavlovsky, Klangforum Wien. Pražské jaro hodlá v tomto edukačním propojování zahraniční a domácí scény pokračovat a avizuje i master classy z oblasti poučené interpretace staré hudby.

Angelique Kidjo, foto Sofia And Mauro Angelique Kidjofoto: Sofia And Mauro

Některé projekty se přelily z letoška, třeba klavírista a dirigent Leif Ove Andsnes, hobojista Martin Daněk, vítěz soutěže PJ 2019, některé budou zcela jistě objevem, což platí pro Ensemble Correspondances (Pocta Marc-Antoinu Charpentierovi) i pro violový consort Phantasm, který oslaví anglickou hudbu. Zazní dvě Mahlerovy symfonie a bude zajímavé porovnat interpretace. Třetí uvede se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu Jakub Hrůša a Šestou se svými Londýňany sir Simon Rattle. Naproti tomu Iván Fischer a jeho Budapest Festival Orchestra nabídne lisztovský program. Jeden z nejpozoruhodnějších kvartetních ansámblů, Quatuor Modigliani, potěší po Moravě 2019 (Concentus Moraviae) i Prahu. Po Pražském filharmonickém sboru nabídlo vedení festivalu vizitku s kvalitním programem dalšímu renomovanému profesionálnímu tělesu – Českému filharmonickému sboru Brno. Jen škoda, že není schopen se při tak významné prezentaci oddělit od skladatelských aktivit svého sbormistra. Petr Fiala přece jen nemá úroveň Antonína Dvořáka nebo Leonarda Bernsteina.

Pokračuje sympatická podpora projektu MenArt Salon ZUŠ a rozhodně ne na okraji bude koncert magické „královny“ world music Angélique Kidjo (Colors of Ostrava 2014, Prague Proms 2016). Samozřejmě by se měla uskutečnit atraktivní festivalová soutěž, v roce 2021 se budou se ctí bít klavíristé a smyčcová kvarteta. Kdo chce poznat program detailně, odkazuji na festival.cz. Autorem grafiky Pražského jara, která je lehkonohá, nadsazená a jemně provokativní, je opět firma Formata. Jelikož nechci ohledně kultury a hudby zvlášť psát neustále v kondicionálech, přeji už teď Pražskému jaru šťastný rok 2021.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.