Jedenáctého října se v pražském DOX+ uskuteční jeden z koncertů plánovaných na letošní ročník Pražského jara. V podání německého Ensemble Modern na něm zazní světová premiéra díla, které na objednávku festivalu napsal Jiří Kadeřábek.
„Považovali jsme za důležité, aby se tento koncert uskutečnil v náhradním termínu,“ říká ředitel festivalu Roman Bělor. „S ohledem na dlouhodobé plánování festivalu i ansámblu nebylo možné vystoupení zařadit na některý z dalších ročníků. Přistoupili jsme proto k volbě tohoto mimořádného koncertu v podzimním termínu. Nechceme totiž, aby publikum bylo ochuzeno o koncert, který považujeme za umělecky mimořádně hodnotný – jeden z nejprestižnějších souborů, jenž ve světové premiéře uvedl díla celé řady renomovaných skladatelů, přijal nabídku, aby nastudoval novou skladbu, která vznikla na objednávku festivalu. Uvádění nových skladeb má Pražské jaro ve své DNA od prvních ročníků, a zvláště v posledních letech současné hudbě věnuje značný prostor. Kadeřábek není autorem, který by sázel na osvědčené koncepty, každou skladbu považuje za výzvu vydat se neprobádanými cestami. Máme se tedy na co těšit,“ uzavírá Bělor.
Ve velkém obsazení vedle premiéry skladby Jiřího Kadeřábka představí také Quattre chants pour franchir le seuil (Čtyři zpěvy k překročení prahu) – jedno z významných děl francouzského skladatele tzv. spektrální hudby Gérarda Griseye. Čtyři zpěvy se dočkaly řady vynikajících interpretačních ztvárnění, mj. například s Barbarou Hannigan, která cyklus nahrála pro label Alpha Classics (recenze na CD vyšlo v červencové Harmonii). V Praze jej uslyšíme se sopranistkou Melody Louledjian a dirigentem Michaelem Wendebergem.
Pro stejné instrumentální obsazení vznikla i skladba Nanyin Jiřího Kadeřábka: „Před lety jsem absolvoval několik kratších i delších pobytů v Číně. Nejprve jsem se setkal s místní tradiční kulturou, která mě svou bohatostí, jemností i silou výrazu uchvátila – zejména hudební styl Nanyin z jihovýchodní provincie Fujian. Na poznávací fázi pak navázala tvorba pro komorní soubor i orchestr tradičních čínských nástrojů, a nakonec účast na zkoušení a provedení těchto skladeb. Z tvůrčího hlediska – a v hlubší rovině jistě i posluchačského – moje skladba Nanyin zhodnocuje a rozvíjí tuto mimořádnou zkušenost. Některé prvky tradiční čínské hudby (zvláště co se týká tónových výšek) přitom do mé tvorby přinesly obohacení a novou cestu, jiné (např. způsob použití hudebních nástrojů) překvapivě podpořily a upevnily moje předchozí směřování,“ říká skladatel.
