středa, 12. únor 2014

Pozdní Verdiho oslava

Napsal(a) 

Putovní výstava Pocta Giuseppe Verdimu k dvoustému výročí narození, iniciovaná a z části i zaplacená Ministerstvem kultury Italské republiky, navštívila prostřednictvím příslušných italských kulturních center od konce roku 2011 řadu zemí světa. Bohužel pozdě byl  od 23. ledna do 13. února Italský kulturní institut, sídlící v bývalém paláci rodu Thun – Hohenstein v Praze, codou celého projektu.

Franco Zeffirelli, Falstaff, modely, Teatro dell´Opera 1963/64 Franco Zeffirelli, Falstaff, modely, Teatro dell´Opera 1963/64
Díky unikátnímu archivu Teatro dell´Opera v Římě nabídla výstava skicy, modely a originální kostýmy z 19 produkcí, od La traviaty z roku 1928 po Nabucca z roku 2004. Jejich tvůrci byli například Pier Luigi Pizzi, Enrico Serafini nebo Anna Biagiotti. Vrcholem byly kostýmy Luchina Viscontiho (Alžběta z Dona Carla, 1965/66) a Franka Zeffirelliho (Falstaff, 1963/64).  Operní fanoušky až mrazilo, když stáli před kostýmy, v kterých zpívali Tito Gobbi, Renata Scotto, Renato Bruson, Francesco Merli nebo Daniela Dessì. (Římské divadlo proslulo hvězdnými verdiovskými inscenacemi – Beniamino Gigli, Luciano Pavarotti, Renata Tebaldi, Boris Christoff, Ruggero Raimondi, Giulietta Simionato, Cesare Siepi, Giuseppe Di Stefano, Ettore Bastianini, Nicola Ghiuselev…)  

Luchino Visconti, Don Carlos, 2. dějství, 1. obraz, Teatro dell´Opera 1965/66 Luchino Visconti, Don Carlos, 2. dějství, 1. obraz, Teatro dell´Opera 1965/66
Ti, kdo nestihli tuto dobře utajenou výstavu, se mohou těšit na „druhý díl“, kdy unikátní archiv římské opery nabídne další práce scénografů, kostymérů, výtvarníků a režisérů. Předběžně se uvažuje pro Prahu buďto o konci tohoto roku nebo o 13. ročníku Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru v červnu 2015.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.