Závěr roku 2025 bude v Sukově síni Rudolfina patřit komorní hudbě v její nejkoncentrovanější podobě. Oblíbený cyklus Klasika o čtvrté, pořádaný pod dramaturgickým dohledem klavíristy Iva Kahánka a za podpory Hlavního města Prahy, nabídne ve dvou po sobě jdoucích prosincových koncertech hudbu přelomu 19. a 20. století. Klarinetový recitál Anny Paulové s Martinem Kasíkem (27. 12.) doplní o dva dny později písňový večer mezzosopranistky Belly Adamové s klavíristou Ahmadem Hedarem (29. 12.). Oba koncerty začínají v 16 hodin a nesou se v duchu dostupnosti i vysokých uměleckých ambicí.
První koncert staví na dialogu klarinetu a klavíru v repertoáru, který mapuje široké výrazové spektrum nástroje. Sonáta pro klarinet a klavír č. 2 Es dur Johannesa Brahmse, jedno z posledních autorových děl, je typickým příkladem jeho pozdního stylu: komorní, vnitřně soustředěná hudba s měkkou melancholií, kde klarinet zpívá v dlouhých kantilénách a klavír je partnerem spíše než dominantou.
Kontrast přináší Chopinovo Scherzo b moll, původně klavírní skladba, jejíž dramatické gesto, prudké kontrasty a lyrický střed patří k nejznámějším Chopinovým opusům. Její zařazení zdůrazňuje klavíristickou virtuozitu i romantický rozměr programu. Krátké Studium Primo pro sólový klarinet Gaetana Donizettiho připomíná belcantový původ klarinetového stylu: technicky brilantní miniatura staví na zpěvnosti, lehkosti a ornamentální obratnosti.
Ve 20. století se program posouvá k výrazné moderní poetice. Sonáta pro klarinet a klavír Francise Poulenca kombinuje ironii, melancholii i eruptivní energii; typická je pro ni rychlá proměnlivost nálad a francouzský smysl pro barvu. Sonatina Bohuslava Martinů pak uzavírá večer hudbou rytmicky živou, průzračnou a neoklasicky úspornou, v níž se snoubí hravost s českou melodickou tradicí.
Druhý koncert v pondělí 29. prosince se obrací k hlasu a slovu. Dramaturgie písňového recitálu Belly Adamové a Ahmada Hedara je postavena na vrcholných ukázkách německého a rakouského písňového repertoáru. Hugo Wolf, zastoupený výběrem písní na texty Eichendorffa, Goetha, Mörika či ze Španělského zpěvníku, představuje extrémní koncentraci výrazu: každá píseň je drobným psychologickým dramatem, kde klavírní part hraje rovnocennou roli s hlasem a sleduje význam každého slova. Těžiště večera tvoří výběr z cyklu Chlapcův kouzelný roh Gustava Mahlera. Tyto písně, inspirované lidovou poezií, oscilují mezi naivní jednoduchostí a existenciální hloubkou. Od ironického Lob des hohen Verstandes přes baladickou temnotu Wo die schönen Trompeten blasen až po duchovně laděné Urlicht se zde otevírá celý svět Mahlerovy obraznosti, svět, kde se lidový tón mísí s filozofickým přesahem a předjímá autorovy symfonie.
