Dnešním koncertem v Sapporu zahájí PKF – Prague Philharmonia japonské turné, během kterého za řízení šéfdirigenta Jakuba Hrůši odehraje pětici koncertů v japonských metropolích.
PKF se chystá potěšit tamní milovníky vážné hudby svou precizní a technicky vybroušenou hrou v interpretaci děl Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, ryze českým repertoárem, který má zejména v Japonsku obzvláště privilegované postavení. Na jevištích rozlehlých koncertních hal v japonských městech a závěrem v prvotřídním novém sále Královského operního domu v Maskatu představí Smetanovu Mou vlast, Dvořákovu „Novosvětskou“, předehru skladby Karneval, Slovanskou rapsodii či Koncert pro violoncello a orchestr h moll. V interpretaci poslední jmenované skladby se nedávno zasloužil o neopakovatelnou atmosféru abonentního koncertu PKF vynikající violoncellový virtuos Mischa Maisky, jenž vystoupí v Sapporu, Tokiu a Ósace, v Maskatu se pak ve zvukomalebné skladbě představí neméně skvělý Johannes Moser, který ji s PKF v lednu nahrál pro společnost Pentatone.
V pořadí již sedmou návštěvou japonské destinace navazuje PKF coby ambasador českých hudebních klenotů na tradici japonských zájezdů, jež jsou opakovaně iniciovány především díky oddanosti tamního publika západní klasické hudbě. „Japonské publikum nás vždy přijalo velmi vřele, s uznáním. Je velmi vnímavé, naprosto kultivované a vzdělané. Pokud hovoříme o české hudbě, favoritem je zejména Dvořák, v těsném závěsu je Smetana. Bez této skladatelské dvojice se zde neobejde turné žádného českého orchestru. Je pozoruhodné, jak velmi vřelý vztah mají Japonci k vážné hudbě, a to napříč celým věkovým spektrem japonské společnosti,“ uvádí ředitel PKF – Prague Philharmonia Radim Otépka, který bude orchestr na jeho cestě následovat.
Jakub Hrůša, který je mimo jiné stálým dirigentským hostem Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra a do Japonska pravidelně létá již deset let, se v místním prostředí cítí jako doma, ale přiznává, že stále má co poznávat: „Rozhodně budu chtít objevovat taje a dary japonské kuchyně a také se těšit jinými místy v Japonsku než jen Tokiem. Obyčejně létám totiž výhradně tam. Jsem sice pravidelně zván i k hostování v jiných japonských městech (úspěšně pravidelně do Ósaky, často – zatím jen v plánech – do Sappora), ale většinou to musím kvůli vytíženosti jinde, kvůli svým prioritám odmítat. Těším se tedy, že navštívím i jiná města. Ale pokud mám být upřímný, ze všeho nejvíc se těším na čas s muzikanty z orchestru na pódiu i mimo pódium. Je to naše poslední turné, kdy jsem v pozici šéfdirigenta, a hodlám si je jaksepatří užít.“
V porovnání s japonskou vážnohudební scénou je situace v Ománu o něco čerstvější. „Ze své poslední návštěvy tam s BBC Symphony Orchestra, stejně jako ze zvěstí PKF, když v Ománu byla na přelomu minulého a tohoto roku, je zřejmé, že je to zanícená nová platforma pro uvádění i ambicióznějších projektů, a moc se na návštěvu Maskatu těším,“ vysvětluje Jakub Hrůša. Typickým rysem tamního publika je, že kromě domorodců koncerty navštěvují, dokonce snad ve větší míře, obyvatelé ze západu, kteří v Ománu pracují a žijí. Jedná se tedy o mezinárodní publikum. Oproti tomu v Japonsku je obecenstvo většinou výhradně místní a specifické. „Na japonských posluchačích miluji, že jsou opravdovými nadšenci. Ti, kteří se takříkajíc rozhodnou, že se klasická hudba stane jejich celoživotní vášní, nemohou být vytrvalejší a oddanější. Čekají dlouhé fronty po koncertech na podpisy, sledují průběh představení s partiturami v rukou, poslouchají a hlavně kupují nové cédéčka a podobně. Hudba v Japonsku opravdu žije,“ dodává Hrůša.
