Tři kompozice Iannise Xenakise pro velký orchestr zazní v úterý 5. listopadu v pražském DOXu během večera nazvaného Zásadní Xenakis. 85členný orchestr mladých hráčů Ostrava New Orchestra/ONO povede Petr Kotík, který se s Iannisem Xenakisem setkal na počátku šedesátých let ve Varšavě a jako dirigent se systematicky Xenakisově tvorbě věnuje mnoho let. „Xenakis měl na mě velký vliv, a to nejen po stránce hudební. Jeho osobnost byla pro mě velkým příkladem. Jako jeden z prvních mi jako skladateli dodal sebevědomí a podporu. Jeho charisma, intelektuální hloubka práce, která se nikdy neohlížela na reakce okolí, byly pro mě velkou inspirací a povzbuzením,“ vysvětluje Petr Kotík.
Na festivalu Ostravské dny zaznělo za posledních deset let třináct skladeb Iannise Xenakise, včetně velkých orchestrálních kompozic či oratoria Oresteia. Na pražský program Petr Kotík zařadil skladby Troorkh, AÏS a Ata. S ONO/Ostrava New Orchestra vystoupí tři sólisté: trombonista William Lang z New Yorku, barytonista Holger Falk z Frankfurtu a perkusionista Tamás Schlanger z Budapešti.
Xenakis (1922–2001) vystudoval architekturu a inženýrství na Technické univerzitě v Aténách, zatímco paralelně studoval hudbu. Ještě jako student se v roce 1944 na straně odboje proti britské armádě aktivně zúčastnil řecké občanské války a byl vážně zraněn. To, že nezemřel, je často popisováno jako zázrak. V roce 1947 uprchl do Francie, v Řecku byl v nepřítomnosti odsouzen za svou odbojovou činnost k trestu smrti. Architektonické studio Le Corbusiera ho zaměstnalo krátce po příjezdu do Paříže, navzdory statusu ilegálního imigranta. Záhy se z něj stal Corbusierův blízký spolupracovník. Jedním z jejich posledních společných projektů byl Philipsův pavilon na světové výstavě EXPO 1958 v Bruselu. Pavilon byl postaven jako obří hala pro multimediální performance. Mezi díly, jež v pavilonu zazněla, byla např. Poème électronique Edgarda Varèse nebo Xenakisova musique concrète: Concret PH.
Jako skladatel to zpočátku neměl Xenakis v Paříži jednoduché. Řada osobností ho rezolutně odmítla vyučovat (například Arthur Honegger o jeho skladbách řekl, že „nejsou hudbou“). Nakonec ho do své třídy přijal Olivier Messiaen (1951-53) a jeho podpora byla pro Xenakise velmi důležitá. Xenakis se postupně začal prosazovat a koncem padesátých let byl již v Evropě jedním z uznávaných a obdivovaných skladatelů. Jeho tvorba se v ničem nepřizpůsobovala stylu tehdejší nové hudby. Od šedesátých až do konce devadesátých let se Xenakis věnoval výhradně kompozici a pedagogice (Indiana University Bloomington, Sorbonna v Paříži, londýnská Gresham College aj.). Jeho rozsáhlé dílo zahrnuje skladby pro velký orchestr, sbor, balet a oratoria, kompozice pro komorní orchestr i sólové nástroje a elektronickou hudbu na magnetofonovém pásku. Shodou okolností nebude 5. listopad jediným podzimním večerem, kdy bude v Praze znít hudba Iannise Xenakise. 25. října vystoupí na festivalu Struny podzimu americké smyčcové kvarteto JACK Quartet, které v prostorách La Fabriky zahraje Xenakisovo kompletní kvartetní dílo.
