Pětadvacetiletý pianista Marek Kozák: Zahajuje Hybatele rezonance a snaží se nebrat se příliš vážně

Marek Kozák zahájí 30. září cyklus klavírních recitálů Hybatelé rezonance. Ve svém programu čítajícím díla trojice Bach – Bussoni – Rachmaninov, vzdává hold Bachovi a jeho pozdějším obdivovatelům. „Zazní Bachova Francouzská suita G dur i monumentální Bussoniho transkripce Bachovy houslové Chaconny D moll. Nebudou chybět vášeň a emoce v Sonátě b moll Sergeje Rachmaninova, které doplní výběr z 24 preludií Ferruccia Bussoniho, který vytvoří ideální protipól sonáty, komentuje připravovaný recitál Kozák.

Hybatelé rezonance opět přinesou od září 2019 do května 2020 čtyři koncerty v sále pražského Anežského kláštera, k nástroji C. Bechstein D282 usedne také Najponk, Miroslav SekeraKarel Košárek.

Pětadvacetiletý Marek Kozák začal ve čtyřech letech navštěvovat ZUŠ v Brušperku, brzy začal projevovat talent i pro varhanní hru a kompozici. Oběma nástrojům se věnoval také na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, absolvoval mistrovské kurzy pod vedením Eugena Indjice, Murrayho Perahii či Garricka Ohlssona. K zahájení samostatné koncertní činnosti Marku Kozákovi pomohlo zapsání na Listinu mladých Českého hudebního fondu. Velký úspěch zaznamenalo jeho vystoupení na Pražském jaru v roce 2018 v sérii Debut. Od roku 2017 působí také jako pedagog na Gymnáziu a hudební škole hl. m. Prahy. 

Po řadě úspěchů v tuzemských dětských a studentských soutěžích se brzy etabloval i v mezinárodním kontextu: v roce 2015, ve svých dvaadvaceti letech, se probojoval do semifinále proslulé Chopinovy soutěže ve Varšavě, o rok později získal druhou cenu na soutěži Pražského jara a v únoru roku 2018 exceloval na 16. ročníku Evropské klavírní soutěže v Brémách, kde obdržel nejen první cenu (druhá cena nebyla udělena), ale také cenu publika, cenu za nejlepší provedení povinné soutěžní skladby a cenu pro nejmladšího semifinalistu,“ píše Věroslav Němec v recenzi na Kozákovo debutové CD (HARMONIE 2/19). „Po poslechu celého disku jsem si uvědomil, že na něm vlastně není ani jedna skladba vysloveně dramatického či dokonce tragického ražení a že z Kozákovy hry doslova dýchá pohoda a radost ze života – a měl jsem z toho velmi příjemný pocit. V rozhovoru otištěném v bookletu jsem nalezl vysvětlení. Marek Kozák říká: ‚Snažím se nebrat se příliš vážně a neprožívat vše, jak to mají muzikanti ve zvyku. Na všem je potřeba hledat něco pozitivního,‘“ píše se v recenzi Věroslava Němce.

Sdílet článek: