Jedna z nejslavnějších oper Giuseppe Verdiho Otello se vrací na brněnské jeviště po více než třiceti letech. Jeho inscenační tým, režisér Martin Glaser, dirigent Robert Kružík a výtvarníci Pavel Borák a Markéta Sládečková, jsou již autory dvou inscenací oper P. I. Čajkovského Piková dáma a Evžen Oněgin. V roli Otella vystoupí jihokorejský tenorista Sung Kyu Park, kterého brněnské publikum zná již z inscenací oper La Gioconda či Turandot, a americký tenorista Harold Meers, jehož původně plánovanou účast na Řeckých pašijích přerušila pandemie. Premiéra proběhne 17. června v Janáčkově divadle, první reprízy pak 19., 21. a 28. 6. 2022.
O roli Desdemony se podělí Pavla Vykopalová a Jana Šrejma Kačírková – obě se tak představí ve svém domovském ansámblu. Pěvecký tým je skutečně mezinárodní, např. v roli Jaga se představí srbský barytonista Dragutin Matić a Gruzínec Giorgi Mtchedlishvili. Přípravy sborového partu se ujala Zuzana Kadlčíková. Po čtyřech představeních v brněnském divadle čeká novou inscenaci Otella hned v červenci uvedení na Thurn und Taxis Schlossfestspiele festivalu v německém Regensburgu.
„S Verdiho verzí jsem navýsost spokojený. Sice přicházíme o některé motivy ze Shakespeara, ale podle mne se velmi prohlubuje postava Jaga a paradoxně i Desdemony. Ta není mladou holkou, která se vzepře době a konvencím, ale dospělou, oddanou a milující ženou, která svému partnerovi věří. Ke své škodě. A prohlubuje se i Jago, to jeho zlo má na jednu stranu díky hudbě posun až metafyzický, na druhou stranu je vidět jeho ubohost kořenící v mindráku. Když se po té jeho slavné rouhačské satanské árii nestane nic, nesjede žádný blesk, neozve se žádné znamení, když tam zůstane sám, je to doslova hmatatelné. A děsivé. Zajímá mě, jak snadno dospělí lidé podléhají manipulaci, ztrácejí kontrolu nad svým myšlením i emocemi. Jak lehce jsme schopni uvěřit evidentním hloupostem jako Otello a nepřipustit si evidentní nebezpečí jako Desdemona,“ přibližuje svůj pohled na inscenaci režisér Martin Glaser.
„Verdiho Otello je skutečně mistrovské dílo. Bude to znít jako klišé, ale myslím si, že v této opeře není slabých míst. Musím se však přiznat, že jsem vždy naprosto fascinován sborovými scénami. S jakou propracovaností a barvitostí dokáže Verdi vystavět hned úvodní sbor s použitím hromů, blesků a dunění moře. Nebo hned následující „ohnivý“ sbor! To je skutečná slavnost. A jak říkáš, v tomto díle jsou často velmi náhlé změny nálad z dramatična k nekonečné lyrice. V podstatě zde můžeme hovořit o mužné drsnosti a ženské měkkosti, myšleno v nejlepším slova smyslu. Duety mezi Otellem a Desdemonou jsou, alespoň zpočátku, tou nejkrásněji vykreslenou polohou zamilovanosti a něhy, jakou si dokážeme představit,“ dodává dirigent Robert Kružík.
