Ostravské dny přinesou autentickou současnost i divokou minulost

Od roku 2001 plní Ostravské dny na scéně soudobé hudby funkci „urychlovače“. Velkorysý prostor a možnosti, které festival poskytuje současným tvůrcům i publiku, jsou nejen v České republice v mnoha ohledech unikátní. Jen letos uvedou během deseti dní od 24. srpna do 2. září asi 100 skladeb, z nichž drtivá většina zazní ve světové nebo české premiéře. V Ostravě tak přivítá více než 200 interpretů a skladatelů z celého světa. Ostravské dny jsou uměleckou i společenskou událostí, která velkoryse a neformálně propojuje publikum s hudebníky, známé skladatele s těmi začínajícími, otevírá hranice možného, nastoluje prostředí svobody a kritické diskuse. Ostravské dny se svými programy vrací také tam, kde to všechno začalo: vedle kompozic dopsaných několik týdnů před festivalem uvádí avantgardní a experimentální díla autorů druhé poloviny 20. století.

Příkladem toho je Concerto per violino e orchestra Bruna Maderny (1920–1973), jednoho ze zakladatelů slavného Studio di Fonologia Musicale v Miláně a také čtvrtletníku pro elektronickou a avantgardní hudbu. Patří mezi nejznámější autory 20. století a jeho jméno je spjato mj. s průkopnictvím v oblasti elektronické hudby. Je rovněž autorem řady koncertů. Ten houslový z roku 1969 provede 2. září Hana Kotková, ONO – Ostrava New Orchestra bude dirigovat Johannes Kalitzke.

Johannes Kalitzke diriguje Ostrava New Orchestra, Ostravské dny 2019, foto Martin Popelář

Téměř pokaždé uvádí festival hudbu řeckého skladatele a architekta Iannise Xenakise (1922–2001), letos se k ní vrátíme třikrát. Na orchestrálním zahájení festivalu (27. 8.) to bude zvukově pohlcující a nekompromisní Shaar (1979–83), následuje až existenciálně laděná skladba Échange (1989) pro sólový basklarinet (Gareth Davis) a ansámbl, která zazní na jednom z koncertů Ostravské bandy (31. 8.), a v rámci sólových vystoupení na Dlouhé noci to bude Keren (1986), kterou hraje americký trombonista William Lang.

Dalším evropským hudebním průkopníkem, ke kterému se festival vrátí, je Luigi Nono (1924–1990). Jeho kompoziční postupy a až revoluční snaha o zhudebňování společenského a politického dění jsou v určitém ohledu nepřekonatelné. Loni uvedl festival NODO v prostoru Trojhalí Karolina velkolepou Nonovu skladbu Prometeo (Záznam představení je dostupný na YouTube.) Letos zazní dvě Nonovy kompozice: důležitý smyčcový kvartet Fragmente – Stille, an Diotima (1979–80) v podání milánského Quartetto Prometeo a kus pro kontrabasovou flétnu, kontrabasový klarinet a živou elektroniku A Pierre (1985) v podání Daniela Havla, Garetha Davise a Mikuláše Mrvy. Obě skladby budou uvedeny během Dlouhé noci v PLATO, v pátek 1. září.

Roscoe Mitchell, Ostravské dny 2017, foto Martin Popelář

Americká linie skladatelů bude zastoupena hned několika kompozicemi: A Long Time Man (1979–80) Frederica Rzewského (1938–2021), klavíristy a skladatele, pro nějž byl v hudbě zásadní politický a společenský přesah. Jeho dílo se obrací do minulosti, ale je také srostlé s avantgardní hudbou 20. století. Skladba, která zazní na prvním orchestrálním koncertě Orchestra Opening (27. 8.), představuje sérii 24 variací na vězeňskou píseň It Makes a Long Time Man Feel Bad s „kadencí pro orchestr“. Sólový part klavíru zahraje blízký přítel Rzewského a přední interpret jeho děl, belgický klavírista Daan Vandewalle. Program Dlouhé noci (1. 9.) uvede v naprosto autentické interpretaci rozsáhlou Feminine (1974) Juliuse Eastmana, a to v podání členů Ostravské bandy pod vedením Petra Kotíka, Eastmanova dlouholetého spoluhráče (oba v roce 1970 stáli u zrodu dnes nejstaršího a dosud aktivního souboru pro novou hudbu v USA – S.E.M. Ensemble). Následovat bude o dvacet let mladší, zvukově pohlcující kompozice In a large, open space (1994) Jamese Tenneyho. Provedení bude řídit basklarinetista Gareth Davis a společně s dalšími členy Ostravské bandy se pokusí zvládnout zvukově komplikovaný prostor galerie PLATO, která nově sídlí v historické budově bývalých městských jatek.

Mezi nejvýznamnější představitele jazzové scény spojené s novátorskými výpady do avantgardní klasiky patří v USA skladatel, pedagog a saxofonista Roscoe Mitchell (1942) a skladatelka, vokalistka, varhanice a klavíristka Amina Claudine Myers (1942). Oba vystupují od 60. let 20. století a osobně se jako sólisté představí i na Ostravských dnech: Mitchell jako saxofonista ve své ikonické skladbě Nonaah z roku 1977, jejíž nová, rozšířená verze zazní v premiéře na koncertě Attempting Manifesto (2. 9.), Myers pak jako varhanice ve velkolepé Improvizační suitě (1979) pro varhany, perkuse a sbor, která zaplní prostor Katedrály Božského Spasitele na koncertě Spiritual and Empiric II (29. 8.). Vyhlášení improvizátoři vystoupí ještě společně v pozdních hodinách 31. srpna v klubu Parník.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější