Objednávku na oratorium obdržel Antonín Dvořák od festivalu v Leedsu v roce 1884. Přestože pořadatelé trvali na biblické tématice, skladatel prosadil jako námět příběh manželky prvního historicky doloženého Přemyslovce knížete Bořivoje I. a babičky svatého Václava. „I to je důvod, proč jsme se rozhodli výročí oslavit právě tímto dílem. Musím však upozornit, že ho uvádíme ve zkrácené podobě, původní délka je bezmála tři hodiny, naše verze bude trvat hodinu a půl,“ doplňuje ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová.
Svatá Ludmila je jedním z Dvořákových nejrozsáhlejších děl – co do délky i instrumentace. Podle dobových pramenů jeho intenzivní soustředění a psychické vypětí při práci přešlo v záchvaty agorafobie, kterými trpěl po zbytek života. Skladatel Josef Suk, Dvořákův žák a zeť, ve svých vzpomínkách uvádí, že „při práci na oratoriu Sv. Ludmila byl Dvořák unaven, nervosní a měl těžké potíže se žaludkem. Byl v té době velmi nespokojen a byla skutečně obava o jeho život.“
V barvitém a melodickém oratoriu se střídají pasáže velkolepé s těmi komorními. Nejstarší známá česká duchovní píseň Hospodine pomiluj ny v díle zní nejdříve jako slavnostní pochod a poté vrcholí coby grandiózní, ohromující fuga. „Part Svaté Ludmily nezpívám poprvé a musím říct, že v něm pokaždé nacházím něco nového. Je to dílo hluboké a náročné i pro nás zpěváky. Kdykoli slyším tuto hudbu, uvědomuji si, jak je v různých variacích prolnuta čistou vírou v Boha,“ uvádí sopranistka Pavla Vykopalová, kterou posluchači uslyší právě v roli Svaté Ludmily.
