Od rozvážného Masaryka k čistokrevnému byznysmenovi: Concept Art Orchestra na nové desce mapuje sto let Československa

Jazzový bigband Concept Art Orchestra vydává u labelu Animal Music studiovou nahrávku suity s názvem Země stoletá. Ta vznikla před dvěma lety k oslavám stoletého výročí založení Československa. Je kolektivním dílem skladatelů Pražské šestky, kmenových autorů souboru. Skládá ze šesti částí, každá z nich mapuje určité období československých dějin.

Štěpánka Balcarová, Jan Jirucha, Luboš Soukup, Martin Brunner, Tomáš Sýkora a Vít Křišťan, každý z nich jako autor jedné z šesti vět, využívají všech možností a barev nástrojového obsazení, které bigband nabízí, obohaceného o netradiční nástroje jako Martenotovy vlny, zvonkohru nebo syntezátor a sampler, a zapojují také hudební odkazy a dobové projevy státníků v podobě samplů a citací.

Snažila jsem se vystihnout to, co pro mne osobně ztvárňuje náš první prezident – tedy diplomacii, eleganci, rozvážnost, grácii a klid. V mé větě také zaznívá část unikátního záznamu novoročního projevu T. G. Masaryka z roku 1934,“ říká Štěpánka Balcarová, autorka první části suity (Part 1: 1918 – 1938).

 , foto J. Thýn

Luboš Soukup, autor třetího dílu (1948 – 1968), vysvětluje: „Pro toto období je zásadní nástup komunistického režimu. Inspiruji se trezorovým filmem Žert Jaromila Jireše, z něhož jsem si vypůjčil folklórní nápěv písně Ej dolina, dolina. Její nápěv symbolizuje idealismus a naivitu našeho národa; pro mou větu je ostatně určující rozpor mezi jednoduchou spokojeností části národa a všudypřítomným strachem. Závěr mé věty je dramatický: symbolizuje příchod vojsk Varšavské smlouvy a nerovný zápas malého národa se sovětským gigantem.“

 , foto J. Thýn

Léta 2004 až 2018 autorsky ztvárnil Vít Křišťan, který k šesté části Země stoleté říká: „Toto období je pro mne směsicí neurčitého, intenzivního, bipolárního a také trochu sarkastického prožitku. Vstoupili jsme do EU, využili výhod tohoto spojenectví, abychom vzápětí začali s ublíženým výrazem na tváři vykřikovat hesla o evropském diktátu. Na Pražském hradě se už dlouho prosazuje politika, která tak trochu udělala z pravdy a lásky sprostá slova. Chtěli bychom se vnímat jako sociální, spravedlivý stát. Přesto nám nyní vládne velmi kontroverzní a především trestně stíhaný čistokrevný byznysmen. Chtěli bychom žít budoucností, ale stále se často s nostalgií utápíme v minulosti. Proto jsem využil některé charakteristické motivy předešlých skladeb, abych je proměnil v mozaiku, směsici pocitů, které hýbou naší společností dnes“.

 , foto J. Thýn

Suita Země stoletá se pohybuje na pomezí jazzu a vážné hudby. Každý ze skladatelů se na tvorbě podílel se znalostí předchozích vět, aby byla zaručena vzájemná provázanost. Speciálním hostem ve čtvrté větě, věnované období normalizace a vycházející z motivu písně Plastic People of the Universe, je saxofonista Vratislav Brabenec.

Martin Brunner mluví o normalizaci jako období ustrnutí a rezignace: „Po roce 1968 na dlouhou dobu uhasly naděje na změnu. V oficiálních projevech kultury se šíří hnilobný nevkus a v myslích lidí se po předchozích obdobích završuje pokřivené přemýšlení a pohled na svět, se kterým se vypořádáváme dodnes a nejspíš ještě dlouho budeme. Snažil jsem se vyjádřit tíživý pocit marnosti a bezmoci, obludnost přítomnosti okupačních vojsk, ale také obdivuhodný vzdor odvážných jedinců.“ A Tomáš Sýkora ve své porevoluční, páté části (Part 5: 1989 – 2004) vzpomíná na dětství, dospívání a osobnostní formování: „Během několika týdnů se změnilo paradigma české společnosti, všude probíhala euforie z nově nabyté svobody a následná 90. léta byla divoká a nezapomenutelná. Byla to také doba zásadních činů a politických rozhodnutí, které určovaly další směřování této země.“

Nahrávka vznikla ve studiích Smečky a Sono Records, ve spolupráci s hudebním režisérem Petrem Ostrouchovem a zvukovými mistry Janem Holznerem a Milanem Cimfem.

Sdílet článek: