středa, 12. prosinec 2018

Neslyšící herci z JAMU propojí osudy Janáčka a Thákura

Napsal(a) 

, foto JAMU foto: JAMU

Dva kulturní velikáni a jejich životní osudy se střetnou v nové inscenaci Srdce v prachu, oči planoucí, jejíž česká premiéra se uskuteční ve čtvrtek 13. prosince od 19 hodin ve studiu Marta. Tato scéna Divadelní fakulty JAMU uvede absolventskou autorskou inscenaci Ateliéru výchovné dramatiky pro Neslyšící v režii odborné asistentky Adély Kratochvílové. Mozaiku ze života a díla hudebního skladatele Leoše Janáčka a indického básníka bengálského původu Rabíndranátha Thákura nastudovalo celkem devět herců – čtyři absolventky Ateliéru výchovné dramatiky pro Neslyšící, tři studenti z dalších oborů a dva hosté. Tři z herců jsou zcela neslyšící nebo nedoslýchaví. Mimochodem právě role Janáčka je obsazena neslyšícím hercem.

Na první pohled nezvyklé spojení podle režisérky odůvodnil fakt, že Thákurovu báseň Potulný šílenec zhudebnil právě Leoš Janáček. Nápad propojit tyto dvě osobnosti v jediném představení neslyšících však podtrhlo i několik zajímavých paralel: „Oba muži se narodili do velkých rodin, dostalo se jim kvalitního vzdělání, byli tvrdohlaví, šli vlastní cestou, učili, zakládali školy, měli zájem o hudbu, psali, nebáli se vyjádřit vlastní názor, bojovali za svobodu a spravedlnost, měli zájem o lidovou poesii, písně, nářečí, o člověka obecně,“ vyjmenovává ony analogie Kratochvílová.

Rámcový moment inscenace tvoří Thákurova přednáška na Karlově universitě (proslovená roku 1921), na níž byl Janáček přítomen a z níž své velké pocity posléze vyjádřil ve fejetonu v Lidových novinách. Zmiňuje zde také úryvky z básní, které Thákur přednášel, mimo jiné text Pták v kleci či povídku Dopis ženy, v níž Thákur poukazuje na nerovnoprávnost mužů a žen v indické společnosti. Z Janáčkova díla inscenátoři vybrali ukázky z Její Pastorkyně, Lišky Bystroušky, Moravské lidové písně a mnoho dalších.

Divadelníkům jde o propojování světů – ať už světa Západu a Východu, ale i světa slyšících a neslyšících. Svět je podle nich totiž jen jeden a pro všechny. „Mluvené slovo i znakový jazyk používáme paralelně, abychom sdělovaný příběh zprostředkovali jak slyšícím, tak neslyšícím divákům. Nejde však jen o ‚pouhé‘ tlumočení, ale o převod do uměleckého znakového jazyka, který má nejen obsahovou, ale také pohybově-estetickou hodnotu,“ vysvětlila Kratochvílová.

Zhruba hodinová inscenace je určena slyšícím i neslyšícím. Nejen proto byla pro inscenátory kardinální otázka rovnoměrného zastoupení slova a znaku. První reprízy zajímavého večera se uskuteční v Martě 14. prosince v 18.30 a 17. prosince v 19 hodin.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.