Operní pěvec Eduard Haken (1910–1996), jedna z nejvýznamnějších uměleckých osobností své doby, dnes slaví 110. výročí narození. Rodák z ukrajinského Šklína se měl původně stát lékařem – své studium na pražské fakultě dokončil – spíše náhodou se však jeho dosavadní koníček a příležitostný přivýdělek nakonec stal životním posláním. V Národním divadle strávil celkem padesát sezon a díky svému objemnému, krásně barevnému hlasu i laskavému herectví se zde zapsal mimo jiné jako nepřekonatelný Kecal (Prodaná nevěsta) a Vodník (Rusalka).
Hakena, který již od mládí vystupoval na večírcích, ve sborech a filmových představeních, v roce 1936 přihlásil jeho profesor zpěvu Dmitro Levytský na konkurz do pěveckého sboru Národního divadla. Tam si jej všiml Václav Talich („Zcela zvláštním případem mezi kandidáty, kteří se dnes představili, je pan Haken. Krásný zjev, hudební, hlasové prostředky velmi krásné“), který jej přijal jako sustenanta. V letech 1938–1941 byl angažován v Olomouci. Mezi lety 1941–1991 pak působil jako sólista opery Národního Divadla. Zde potkal také svoji životní lásku, herečku Marii Glázrovou, s níž se v roce 1947 oženil a s níž měl dceru Marii. Vedle svého divadelního angažmá Eduard Haken neúnavně cestoval po celé republice s koncerty a recitály, a to až do svých pětaosmdesáti let.
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=tIZbRHwsnaM[/spvideo]
Z českého a slovanského repertoáru byl vynikajícím Benešem v Daliborovi, Otcem Palouckým v Hubičce, Mumlalem ve Dvou vdovách, Bonifácem v Tajemství, Rarachem v Čertově stěně, Filipem i Hrabětem Vilémem z Harasova v Jakobínovi, Knížetem Greminem v Evženu Oněginovi, titulním Svätoplukem nebo Ivanem Susaninem. V repertoáru světovém zpíval například Sarastra v Kouzelné flétně, Rocca ve Fideliovi, Kašpara v Čarostřelci, Dalanda v Bludném Holanďanovi, Víta Pognera v Mistrech pěvcích norimberských, Hundinga ve Valkýře, Mefistofela ve Faustovi a Markétce, Filipa II. v Donu Carlosovi nebo Dona Quichotta.
