pondělí, 1. únor 2016

NAMU vydává (A)tonalitu, knihu o tonalitě jako základním principu klidu a o nedosažitelnosti konce polopřímky

Napsal(a) 

Nakladatelství Akademie múzických umění vydává kolektivní monografii Vladimíra Tichého, Jaromíra Havlíka, Tomáše Krejči a Petra Zvěřiny (A)tonalita.

„Jsme postaveni před úkol definovat, vymezit, charakterizovat, popsat fenomén zvaný tonalita a společně s ním pak i jeho protějšek a opak – atonalitu. Činíme tak proto, že bez jasného vymezení těchto pojmů není podle našeho názoru možné představit si zkoumání a charakteristiku hudební řeči 20. a 21. století. Vzájemný vztah tonality a atonality lze metaforicky přirovnat ke geometrickému útvaru polopřímky, zatímco její první přítomný krajní bod – počátek – symbolizuje tonalitu, atonalitu symbolizuje její nedosažitelný protilehlý krajní bod; protože je v nekonečnu; můžeme se mu neustále nejrůznějšími způsoby (za použití nejrůznějších prostředků) přibližovat, nemůžeme jej však nikdy zcela dosáhnout…“ uvedl k tématu publikace Vladimír Tichý, autor části nazvané Tonalita/atonalita, v níž dospívá k elegantnímu pojetí tonálního centra a harmonických funkcí, jímž navazuje na myšlenky Karla Janečka, Karla Risingera, Jaroslava Volka a Paula Hindemitha. Neméně důležitou součástí studie je zkoumání toho, jak tonalita (resp. atonalita) souvisí s časovou dimenzí hudební struktury a posluchačskou zkušeností. V závěru srovnává některé aspekty tonality/ atonality s vybranými pojmy a principy teorie chaosu.

Studie Jaromíra Havlíka Josef Matthias Hauer – jeden z průkopníků dodekafonie je věnována reflexi teoretických a estetických názorů J. M. Hauera, ale obsahuje také informace o životě a díle tohoto skladatele. Hauer není v našem prostředí příliš známý, jedná se však o důležitou postavu hudební historie. Dnes tohoto autora považujeme za jednoho z prvních skladatelů, kteří ve své tvorbě dospěli k dodekafonii. Havlík se v této souvislosti věnuje Hauerově teorii tzv. tropů̊. Studie rovněž pojednává o (poněkud problematickém) vztahu J. M. Hauera k Arnoldu Schönbergovi.

Text Tomáše Krejči Rozpad tonality? zkoumá hranice a limity tonality. Autor se ve svém příspěvku snaží čtenáře přesvědčit o tom, že ačkoliv tonalita jako systém je mnohdy negována, nepřestává fungovat jako princip, tj. jako nosič schopný zprostredkovat základní princip hudební strukturace (klid – napetí). Studie Petra ZvěřinyTristanovský akord“ – analytická interpretace se zaměřuje na zkoumání tzv. krize tonality. Autor předkládá několik možných analytických interpretací „tristanovského akordu“. Ani jedna z nich však není zcela vyčerpávající a bezproblémová, do určité míry se překrývají a doplňují, tvoří jakousi „interpretační síť“. Jestliže krizi tonality chápeme jako vstup do hudebního myšlení 20. století, je rozbor „tristanovského akordu“ výbornou ukázkou plurality možných přístupů ke konkrétním hudebním jevům.

 

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.