V sobotu 4. listopadu se již po jedenácté otevřou brány Dvořákovy síně Rudolfina a do své druhé dekády vstoupí Klavírní festival Rudolfa Firkušného – svátek hudby, jenž vznikl v roce 2013 pod hlavičkou festivalu Pražské jaro. V jednom týdnu nabídne pět hudebních setkání s mimořádnými klavíristy dneška. V pražském debutu se představí hvězdné duo bratrů Jussenových a Anna Geniušene, laureátka posledního ročníku Van Cliburnovy klavírní soutěže v Texasu. Po pěti letech se na festival vrátí polský klavírista Piotr Anderszewski a na svém prvním českém recitálu se představí laureát Soutěže královny Alžběty v Bruselu Denis Kožuchin. Českým zástupcem na festivalu bude Ivan Klánský, který se svým synem Lukášem rozezní Dvořákovu síň druhou řadou Slovanských tanců.
„Dirigovat tyhle dva je jako řídit naráz dvě formule,“ poznamenal dánský dirigent Michael Schønwandt na adresu klavíristů Lucase a Arthura Jussenových, kteří 4. listopadu festival zahájí. Program jejich pražského debutu otevře hudba vídeňských klasiků i ikonická díla první poloviny 20. století spojená s tancem. Druhá část přinese zřídka uváděnou verzi Stravinského baletu Svěcení jara, který svými rytmy inspirovanými ruskými pohanskými tradicemi působí stejně revolučně, jako při své legendární pařížské premiéře.
Koncert Anny Geniušene 5. listopadu od 15 hodin na HAMU se koná ve spolupráci s programem Steinway Prize Winner Concert Network, který od roku 2007 představuje vynikající mladé klavíristy, laureáty významných soutěží spojených s touto značkou. „Klavír je nástroj plný ambicí. Lze na něj zahrát úplně všechno. Když ale chcete vyjádřit své pocity, svůj život, musíte k němu být naprosto upřímný,“ odhaluje Anna svůj přístup ke hře. Ten projevila i v rozhovoru pro deník New York Times, kde se svěřila, že když se ve čtvrtfinále Van Cliburnovy soutěže snažila ponořit do teskných Balad Johannese Brahmse, měla před očima smutek a utrpení Ukrajinců. Do svého pražského programu zařadila vedle klasiků Prokofjeva, Čajkovského, Chopina či Schumanna také Čtyři skladby op. 302 Valentina Silvestrova, který ve svých téměř devadesáti letech uprchl z Kyjeva po vpádu ruských vojsk.
Profesor Ivan Klánský patří mezi žijící legendy české klavírní školy: doposud je stále jediným Čechem, který se dostal do finále slavné Chopinovy soutěže ve Varšavě. Pro svůj koncert 5. listopadu v Rudolfinu přizval svého syna Lukáše, který je sám úspěšným a respektovaným sólistou. Spolu zahrají v druhé polovině večera II. řadu Slovanských tanců Antonína Dvořáka. Na program první půle svého koncertu pak vybral Šest variací F dur a Sonátu c moll op. 111 Ludwiga van Beethovena.
Program uhrančivého klavíristy Denise Kožuchina proběhne v Rudolfinu 7. listopadu. Zvolil pro něj název Ďábelské a božské: skladby Franze Liszta a slavné Ďáblovo schodiště György Ligetiho. „Hudba není profese, je to způsob života,“ říká sedmatřicetiletý ruský klavírista s belgickým občanstvím. „Dnes se z vás může stát na YouTube hvězda v jedné jediné vteřině, ale nic to neznamená. Zralost si nemůžete koupit. Abyste k ní došel, musíte nejdřív žít, cestovat, vidět svět a občas i trpět,“ říká. On sám si po vypuknutí války na Ukrajině užil smutku ažaž. Tehdy prohlásil: „Stále jasněji vidím rozdíl mezi vlastí, svými kořeny a státem. Miluji svou zemi, ale nemohu souhlasit s ruskou vládou, když se chopí zbraní. To musí okamžitě přestat. Dokud nebude nastolen mír a dokud budou v čele vlády ti, kdo jsou za tuto věc, za tuto katastrofu, za tuto pohromu – ani nevím, jak to nazvat – zodpovědní, nebudu ve své zemi hrát.“
„Vše, co se týká Piotra Anderszewského, je výjimečné a vymyká se jakýmkoli normám,“ vyjádřil se na adresu tohoto polského klavíristy slavný režisér Bruno Monsaingeon, jenž o něm natočil snímek Unquiet Traveller. Jeden z nejvýše ceněných hudebníků současnosti závěrečným koncertem 9. listopadu vrací na festival po pěti letech. Svého oblíbeného Johanna Sebastiana Bacha nyní Anderszewski doplní o dva výjimečné autory středoevropského regionu, jejichž volba jako by reflektovala klavíristův vlastní polsko-maďarský původ. Jak Karol Szymanowski, tak Béla Bartók procestovali polovinu Evropy, vždy ovšem nacházeli nové způsoby, jak uplatnit folklorní vlivy odposlouchané zhruba ve stejné době v regionech na obou stranách Tater.
