Skladatel Jules Massenet, představitel francouzské opery 19. století, byl – alespoň co se tvorby týče – neklidnou, hledající duší. Adaptoval Goethova Werthera, napsal komedii s napudrovanými parukami Cherubín a vyzkoušel si i wagnerovskou variaci Esclarmonde. Nicméně jeho nejoblíbenějším kusem se stala adaptace Manon Lescaut, kterou napsal Abbé Prévost. Ztvárnil jej v realistickém duchu, což mu vyneslo osočení z oplzlosti.
Manon byla už ve své době vnímána jako oslava ženského sopránu – právě v kontrastu s populárními mužskými wagnerovskými basy. Roli nešťastné a do kláštera mířící dívky ztvárnily v minulosti pěvkyně jako Sibyl Sanderson (Massenetova osobní favoritka), Fanny Heldy či později Renée Fleming a Anna Netrebko. V nastudování pro letošní sezónu newyorské opery září americká pěvkyně kubánského původu Lisette Oropesa, která debutovala již jako dvaadvacetiletá v roli Zuzany ve Figarově svatbě W. A. Mozarta a od té doby se v Metropolitní opeře objevila ve více než stovce dalších rolí. V roli rytíře De Grieux se představí tenor Michael Fabiano. V sezóně 2019/20 jej diváci kromě Metropolitní opery mohou vidět také na scénách v Londýně, Madridu, Paříži či Berlíně.
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=Mbn452QvAec[/spvideo]
Děj libreta z pera autorů Henri Meilhaca a Philippe Gillea se sice odehrává v 18. století, ale režie Laurenta Pellyho ho přenáší o století později, tedy do doby, kdy Massenetův operní kus vznikl. Příběh se tak odehrává v pařížské éře Belle Époque, doby bujícího uměleckého kvasu, vznešenosti a všudypřítomné krásy. Tu se zachycuje Pelly, který Manon poprvé inscenoval v roce 2010 pro Královskou operu v londýnské Covent Garden, neobyčejně prostě a přirozeně.
