Kam kráčíš, Československo? Bude se ptát Brno Contemporary Orchestra na svém koncertě pro republiku

Dvacátého března představí Brno Contemporary Orchestra skladby věnované stému výročí republiky, tentokrát z per dvou zahraničních skladatelů, Elliotta Sharpa a Rolanda Dahindena. Ty doplní Quo vadis? Aloise Piňose a Concordanza Sofie Gubaiduliny.

Když se v roce 1928 slavilo desáté výročí vzniku Československa, byla uspořádána Výstava soudobé kultury, žádná rekapitulace, ale takové The Best Of…, přehlídka toho nejlepšího, nejaktuálnějšího a nejperspektivnějšího, prostě optimistická vize budoucnosti nového, vzkvétajícího státu. I my se o devadesát let později ptáme společně s Aloisem Piňosem Kam kráčíš? – Quo vadis? Žádná ohlížení, ale to nejnovější, nejaktuálnější. Oslovili jsme tři významné světové skladatele, aby pro BCO – Brno Contemporary Orchestra zkomponovali díla s podtitulem ,pro Československo´, co to pro ně znamená, jsme nechali na jejich rozhodnutí,“ popsal dramaturgický záměr Viktor Pantůček.

Elliott Sharp (1951) je americký multiinstrumentalista a hudební skladatel, který je ve své tvorbě inspirován mimo jiné i českou skupinou The Plastic People of the Universe. V roce 2010 byl jedním z hudebníků, kteří zahráli na koncertě pro českého básníka Ivana Jirouse. Sharp při komponování své skladby Plastovy hrad vycházel z literárního zobrazení společnosti v tvorbě Franze Kafky a Egona Bondyho. A to na pozadí odkazu normalizačního undergroundu v popředí se skupinou Plastic People of the Universe. „Plastový hrad, přestrojený za koncert pro basklarinet vzdává hold spisovateli Franzi Kafkovi, básníkovi Egonu Bondymu, a legendárním Plastic People of the Universe. Všechny jejich odkazy jsou stále živoucí,“ uvedl Elliott Sharp.

Roland Dahinden, foto roland-dahinden.ch

Švýcarský trombonista a skladatel Roland Dahinden (1962) se věnuje interpretaci současné hudby a jazzu, své zvukové instalace a sochy vystavuje v Evropě a Americe. Dahinden se inspiroval zvukem poněkud tvrdé slovanské fonetiky češtiny. „b r n o Klangraumprozess (proces rozeznění prostoru) pro basklarinet, ansámbl a elektroniku vrství a pracuje se zvukem a hraje si se vzpomínkami tak, aby zakončil překvapující zvukovou syntézou. Díky přímému ozvučení se odhalí kvalita zvuku, která je prostorová již sama o sobě. Toto bude naopak umocněno v auditoriu elektronikou. Pro dosažení něčeho specifického pro BCO, vychází kompozice ze zvučnosti české řeči,“ vysvětluje Dahinden.

Skladba Quo vadis? Aloise Piňose z roku 2001 a dvě světové premiéry z roku 2018 jsou doplněny kompozicí Concordanza od Sofie Gubajduliny. Tu si v roce 1970 objednal Marek Kopelent pro soubor Musica viva Pragensis, tedy pro Československo reálné, ještě existující, i když na počátku nepříliš slavné etapy.

Sdílet článek: