„Není příliš mnoho koncertů, kde je možné slyšet skladbu pro hlas a magnetofonový pás. A není příliš mnoho koncertů, kde se hudba tolik prolíná s historií a osudovými okamžiky našeho národa,“ komentuje třetí koncert z cyklu Krása dneška PKF – Prague Philharmonia jeho patron, violista Stanislav Svoboda. V úterý 13. listopadu zazní v Experimentálním prostoru NoD tři ikonická díla elektroakustické hudby z přelomu 60. a 70. let 20. století.
Večer proti sobě záměrně staví dva názorové protiklady – Miloslava Kabeláče a Luigiho Nona. Zatímco levicově orientovaný Nono se ve svém díle svým osobitým způsobem silně politicky angažoval, Kabeláč postavil celou svou tvorbu mimo politickou doktrínu poválečného Československa. Přesto oba tyto velikány spojuje výjimečnost jejich tvorby a humanismus, jenž každý ve své tvorbě vyjadřoval svými vlastními prostředky. Na úterním programu zazní La fabbrica illuminata Luigiho Nona se sopranistkou Lucií Silkenovou, Avete morituri Miloslava Ištvana a monumentální šestivětá kompozice Miloslava Kabeláče E fontibus Bohemicis s podtitulem Šest obrazů z českých letopisů. O elektroakustické hudbě, srpnových událostech roku 1968 a období normalizace si budeme povídat s muzikologem Viktorem Pantůčkem a novinářem a historikem Pavlem Žáčkem.
Skladbu La fabbrica illuminata pro magnetofonový pás a sólový sopránový part zkomponoval Luigi Nono na objednávku italské veřejnoprávní rozhlasové stanice RAI pro koncert k zahájení Prix Italia 1964. Většinu zvukového materiálu nasbíral Nono v ocelárnách Italsider di Cornigliano, kde byl vedle vizuální velkolepostí prostředí inspirován i násilím, jež představovala přítomnost dělníků. Provedení skladby bylo vedením RAI nakonec zakázáno, své premiéry se tak musela dočkat až o několik měsíců později 15. 9. 1964 na Mezinárodním festivalu soudobé hudby v Benátkách.
Slibně se rozvíjející mezinárodní kariéru přední české osobnosti elektroakustické hudby Miloslava Kabeláče zastavil vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Pro monumentální šestivětou elektroakustickou kompozici E fontibus Bohemicis s podtitulem Šest obrazů z českých letopisů, dokončenou v roce 1972, našel inspiraci v českých dějinách. Zpracoval v ní mimo jiné zvuk největšího pražského zvonu Zikmund, k němuž v průběhu práce připojil nejstarší český chorál, varhanní znění husitské písně, úryvek z nejstarší české, latinsky psané kroniky Kosmovy a slova Jana Husa, jimiž skladba vrcholí.
Rok 1968, kterému je večer věnován, podtrhne skladba Miloslava Ištvana zkomponovaná pod dojmem událostí z 21. srpna. Avete morituri, neboli Buďte pozdraveni vy, kteří jdete na smrt, je parafrází známého výroku římských gladiátorů Ave Caesar, morituri te salutant. Název je adresován okupačním jednotkám.
