Juliette v Národním divadle bude stírat hranice mezi sněním a skutečností

Předvelikonoční dny budou na scéně opery Národního divadla ve znamení „jediné surrealistické opery“. Juliette (Snář) Bohuslava Martinů uvede ND v premiérách 24. a 25. března 2016.

Opera, kterou Martinů v Paříži zkomponoval podle surrealistické divadelní hry Georgese Neveuxe, měla právě v Národním divadle v březnu 1938 světovou premiéru pod taktovkou Václava Talicha a v režii Jindřicha Honzla.

Režisérkou a scénografkou nové inscenace je Zuzana Gilhuus, která v Národním divadle operou Bohuslava Martinů debutuje. „Juliette je pro mě metafora hledání vnitřní cesty. A je to hledání velmi bolestné. Vždy začíná vysněným ideálem, ale následná cesta za ním je mimořádně složitá. Opera nastoluje otázky, co je skutečné a opravdové a kde jsou hranice iluze. Co se děje s člověkem, který je konfrontovaný s ambivalencí mezi realitou a sněním, říká Zuzana Gilhuus. „Literárně i hudebně tato opera realitu a skutečnost neustále zpochybňuje. Když si to divák uvědomí, dostává se blíž ke svému podvědomí.“

Peter Berger

V hlavních rolích Michela se představí Jaroslav Březina a Peter Berger, v roli Juliette alternují Maria Kobielska a Alžběta Poláčková. „Po Hrách o Marii je pro mě Juliette (Snář) druhým setkáním s hudbou Bohuslava Martinů coby interpretky. Velkou část hudební přípravy jsem měla za sebou ještě před svým nedávným porodem. Nejtěžším momentem je pro mě nalezení rovnováhy mezi vlastní imaginací a přijímáním myšlenek ostatních. Cokoliv Juliette napadne, hned vydává za skutečnost. Nejdřív se do Michela zamiluje a pak s ním nemilosrdně vymete,“ říká představitelka Juliette Alžběta Poláčková.

Autorem choreografie je Radim Vizváry, mim, performer a pedagog. Rozhovor s ním jsme otiskli v březnové HARMONII, za několik dní vám jej nabídneme i na webu. V dalších rolích vystoupí Markéta Cukrová, Stanislava Jirků, Jiří Hájek, Jan Šťáva nebo Zdeněk Plech.

 Na hudebním nastudování pracuje dirigent Jaroslav Kyzlink, nový šéf Opery Národního divadla. „V opeře se projevují všechny charakteristické prvky tvorby Bohuslava Martinů, jsou zde všechny propojeny a povýšeny do jednoho velkého celku. Surrealistické libreto odpovídá době, má úžasný vtip a nadsázku, v samotné hudbě nacházíme nádherné lyrické plochy i jazzové názvuky a celá opera je dokonale instrumentovaná,“ uvedl Kyzlink.

Sdílet článek: