Vítězslav Novák, jeden z nejuznávanějších skladatelů i učitelů dalších velkých talentů, pozdní romantik i první v generaci modernistů, jehož významným zdrojem inspirace byla moravská lidová hudba, se narodil 5. prosince 1870 v Kamenici nad Lipou. 150. výročí narození Vítězslava Nováka, které si letos připomínáme, se stalo příležitostí objevovat dosud skryté. Nové album s hudbou Vítězslava Nováka vychází u Supraphonu v pátek 11. září 2020 na CD i v digitálních formátech.
Za myšlenku první studiové nahrávky Klavírního koncertu e moll se postavil klavírista Jan Bartoš: „Když jsem před pěti lety studoval Klavírní koncert g moll Antonína Dvořáka, zjistil jsem, že jeho slavný student Vítězslav Novák také napsal klavírní koncert. Později jsem zjistil, že se v Praze v minulosti již uváděl, ale i přesto se o tomto díle nemluvilo. Když jsem si ho poprvé zahrál, okamžitě jsem věděl, že ho chci nastudovat. Po několika mých koncertních provedeních a pozitivních ohlasech jsme se společně se Supraphonem rozhodli, že toto dílo si zaslouží být nejen nahráno, ale poprvé i vydáno.“
[spvideo]https://www.youtube.com/watch?v=UfYIVA1fYs0[/spvideo]
Nové album, které Jan Bartoš nahrál ve spolupráci s dirigentem Jakubem Hrůšou a se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, obsahuje také Novákovy skladby Toman a lesní panna – Symfonická báseň pro velký orchestr op. 40 a Za soumraku op. 13. Jan Bartoš k tomu poznamenal: „Vítězslav Novák věnoval klavíru mnoho intimně lyrických skladeb. Tento cyklus je posledním dílem Novákova prvního, řekněme romantického období, ale zároveň je branou do toho následujícího ve znamení moravsko-slovenského folkloru. Dvě milostné serenády naopak evokují náladu melancholické Prahy konce 19. století. Za soumraku patří k nejméně známým, ale pro mě osobně k jeho nejzajímavějším cyklům.“
V oblasti Novákovy symfonické tvorby pak dirigent Jakub Hrůša vybral pro album dílo zřejmě nejambicióznější, symfonickou báseň Toman a lesní panna. Novákovi v ní šlo o vyjádření „neodolatelně strhujícího víru zběsilé vášně“, své dílo označil jako „zvukovou orgii“ a obsah balady chápal jako „zobrazení démonické moci ženy nad mužem“. Vyznání Jakuba Hrůši, je pozváním k objevování Vítězslava Nováka: „Hrát jej musíme. Obohacení, které pro nás dřímá v jeho díle, je příliš hluboké a dalekosáhlé, než abychom kolem něj procházeli bez povšimnutí a nechali je zcepenět v zaprášených archivech a učebnicích dějin hudby.“
