středa, 9. září 2020

Jan Bartoš, SOČR a Jakub Hrůša oslaví 150. výročí narození Vítězslava Nováka první nahrávkou klavírního koncertu

Napsal(a) 

Jakub Hrůša, Jan Bartoš, foto Vojtěch Havlík Jakub Hrůša, Jan Bartošfoto: Vojtěch Havlík

Vítězslav Novák, jeden z nejuznávanějších skladatelů i učitelů dalších velkých talentů, pozdní romantik i první v generaci modernistů, jehož významným zdrojem inspirace byla moravská lidová hudba, se narodil 5. prosince 1870 v Kamenici nad Lipou. 150. výročí narození Vítězslava Nováka, které si letos připomínáme, se stalo příležitostí objevovat dosud skryté. Nové album s hudbou Vítězslava Nováka vychází u Supraphonu v pátek 11. září 2020 na CD i v digitálních formátech.

Za myšlenku první studiové nahrávky Klavírního koncertu e moll se postavil klavírista Jan Bartoš: „Když jsem před pěti lety studoval Klavírní koncert g moll Antonína Dvořáka, zjistil jsem, že jeho slavný student Vítězslav Novák také napsal klavírní koncert. Později jsem zjistil, že se v Praze v minulosti již uváděl, ale i přesto se o tomto díle nemluvilo. Když jsem si ho poprvé zahrál, okamžitě jsem věděl, že ho chci nastudovat. Po několika mých koncertních provedeních a pozitivních ohlasech jsme se společně se Supraphonem rozhodli, že toto dílo si zaslouží být nejen nahráno, ale poprvé i vydáno.

Nové album, které Jan Bartoš nahrál ve spolupráci s dirigentem Jakubem Hrůšou a se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, obsahuje také Novákovy skladby Toman a lesní panna – Symfonická báseň pro velký orchestr op. 40 a Za soumraku op. 13. Jan Bartoš k tomu poznamenal: Vítězslav Novák věnoval klavíru mnoho intimně lyrických skladeb. Tento cyklus je posledním dílem Novákova prvního, řekněme romantického období, ale zároveň je branou do toho následujícího ve znamení moravsko-slovenského folkloru. Dvě milostné serenády naopak evokují náladu melancholické Prahy konce 19. století. Za soumraku patří k nejméně známým, ale pro mě osobně k jeho nejzajímavějším cyklům.

V oblasti Novákovy symfonické tvorby pak dirigent Jakub Hrůša vybral pro album dílo zřejmě nejambicióznější, symfonickou báseň Toman a lesní panna. Novákovi v ní šlo o vyjádření „neodolatelně strhujícího víru zběsilé vášně“, své dílo označil jako „zvukovou orgii“ a obsah balady chápal jako „zobrazení démonické moci ženy nad mužem“. Vyznání Jakuba Hrůši, je pozváním k objevování Vítězslava Nováka: „Hrát jej musíme. Obohacení, které pro nás dřímá v jeho díle, je příliš hluboké a dalekosáhlé, než abychom kolem něj procházeli bez povšimnutí a nechali je zcepenět v zaprášených archivech a učebnicích dějin hudby.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.