Hudba asijských skladatelek poprvé v Česku a BERG na cestě k prapůvodu všeho

Na pondělním koncertě v Českém muzeu hudby představí Orchestr BERG v českých premiérách hudbu čtyř skladatelek z Japonska, Jižní Koreje a Číny. Všechny dnes žijí na Západě – v Evropě nebo v USA. Jakou hudbu tvoří? Jak se potkává jejich domovská tradice s tou naší?  

Přišly na Západ studovat a všechny zůstaly. Dalo by se spekulovat proč, ale důvodů je jistě celá řada – v oboru současné hudby tu mají nepoměrně lepší uplatnění, protože jejich domovské země jsou v této oblasti stále spíše konzervativní. Západní svět jim oproti jejich vlasti dává bezpochyby i větší svobodu v oblasti životních rozhodnutí a kariéry. Všechny tak vedle skládání vyučují na univerzitách. Unsuk Chin, nejslavnější z nich, je mimo jiné programovou ředitelkou cyklu Music of Today při londýnském Philharmonia Orchestra. V jejich hudbě se v různé formě setkává jejich domovská tradice s tou západní. Projevují zájem o přírodu a věci kolem, mají specifický pozorovací talent, jejich hudba je veskrze moderní, všechny například umí pracovat i s elektronikou,“ říká manažerka BERGu Eva Kesslová.

Invisible Curve od Karen Tanaka (*1961, Japonsko) je hudebním zpodobněním obecné teorie relativity. „Inspirovaly mne knihy a články k úvodu do obecné teorie relativity, které jsem četla před zahájením práce na této skladbě. Zakřivení je výsledkem váhy a energie časoprostoru Časoprostor může být zakřiven přítomností tělesa, například Země… Mým záměrem bylo vytvořit krásný obraz tohoto neviditelného zakřivení ve zvukoprostoru,“ komentuje svou kompozici Karen Tanaka. Cross-Around Číňanky Wang Lu (*1982) vypráví příběhy o momentech náhodného setkávání – lidí, vesmírných těles, myšlenek nebo zvuků: „Stará čínská báje říká, že trvá stovky let pokusů v minulých životech, než se pohledy dvou cizích lidí setkají. Momenty setkávání – proti sobě, okolo a mezi sebou navzájem – pozoruji a vychutnávám. Hledala jsem je i v hudbě, když jsem psala tuto skladbu.

Skladatelku Misato Mochizuki (*1969, Japonsko) zaujala teorie paralelních světů významného fyzika a představitele tzv. kvantové mystiky Davida Bohma.: „Chtěla jsem znázornit vztah mezi trojrozměrným (3D) světem, tak jak ho vnímáme, a neviditelným světem, který se skrývá za viditelnou realitou.“ A vůbec nejdelší elektroakustická kompozice Xi jihokorejské skladatelky Unsuk Chin (*1969, Jižní Korea) se zabývá metamorfózou – „xi“ v korejštině znamená nejmenší jednotku nebo také prapůvod všeho. Premiéru uvedl 24. února 1999 v Cité de la musique v Paříži Ensemble Intercontemporain pod vedením dirigenta Davida Robertsona.

Sdílet článek: