Venezuelská klavíristka Gabriela Montero, která se v této sezoně stala rezidenční umělkyní rozhlasových symfoniků, vystoupí v pondělí 21. února hned ve dvou dílech – přednese Mozartův Koncert č. 14 a poté společně se sólotrumpetistou orchestru Jiřím Houdkem První klavírní koncert s obligátní trubkou od Dmitrije Šostakoviče. Program pod taktovkou francouzsko-švýcarského dirigenta Josepha Bastiana orámují symfonie Sergeje Prokofjeva. V úvodu zazní populární Klasická, ve finále pak Čtvrtá symfonie C dur. Přímý přenos vysílá ČRo Vltava a v rámci koncertní série Prémiové koncerty Eurorádia také Rumunský rozhlas. Ze záznamu ho vedle ČRo D-dur nabídne Lotyšský a Rakouský rozhlas.
Po provokujících, někdy až šokujících skladbách zkomponoval mladý Sergej Prokofjev v roce 1917 něco zcela jiného: čistou, průzračnou, prostou a hravou Klasickou symfonii, vytříbenou, svižnou a vtipnou, jeden z prvních krystalických příkladů neoklasicismu.
Klavírní koncert Es dur dokončil Mozart v únoru 1784. Tehdy působil už třetím rokem ve Vídni, kde zažíval radosti i strasti svobodného povolání. K tradiční bohatosti melodické invence, zpěvnosti, čistotě harmonií, zvukové barevností i dokonalosti výstavby, zde uplatňuje i nové progresivních prvky.
První z klavírních koncertů Dmitrije Šostakoviče z počátku 30. let je nekonvenční dílo, brilantní a virtuózní, místy až jedovatě sarkastické. Původně mělo jít o koncert pro trubku, přidáním klavíru se však nakonec záměr obrátil a vznikl Koncert pro klavír a orchestr c moll se sólovou trubkou.
Čtvrtá symfonie Sergeje Prokofjeva vychází z hudebního materiálu baletu Marnotratný syn s biblickým novozákonním námětem, který si u Prokofjeva objednal Sergej Ďagilev, impresário Ruského baletu. Symfonie vznikala paralelně, sleduje klasickou formu, ale nevzdává se materiálu z baletu, a tak je druhá věta obrazem návratu marnotratného syna a třetí vyvolává představu svůdnosti krásných žen.
