Obyčejné příběhy každého z nás mohou mít hloubku a důležitou kvalitu, protože nás spojují v naší různorodosti – takové je poselství alba českého hudebníka a producenta Tomáše „Floexe“ Dvořáka a jeho britského kolegy Toma Hodge. Deska A Portrait Of John Doe, na kterém se podílel také Symfonický orchestr Českého rozhlasu, je setkáním umělců, nástrojů a hudebních žánrů. Vyšla v pátek 29. června u jednoho z nejprestižnějších světových vydavatelství klasické hudby Mercury KX/Decca Classics. Živou podobu nahrávky umělci předvedou na podzim v originálním formátu s virtuálním symfonickým orchestrem.
Svými remixy k jarním singlům z desky nahrávku podpořily přední osobnosti elektronické scény, skotští Hidden Orchestra – Wednesday (Is The New Friday), britský producent Max Cooper – John Doe Arise a holandské duo Deltawerk – Prelude I.
Jednou z dalších klíčových skladeb desky je Machines Are Dancing. Vznikla z námětu paralelních rytmů na hrnce a duet klarinetů. „Byla to jedna z prvních věcí, kterou jsme s Tomem v pražském studiu nahráli. V určité chvíli nám to začalo evokovat mechanický provoz, třeba na nějaké lince, a tak jsme si okolo toho vytvořili příběh o tom, jak si John Doe představuje, že ty stroje, na kterých pracuje, mu pod rukama ožívají a třeba i začínají tancovat,“ říká Floex.
Skladba I Dream Of Ikaria odkazuje na řecký mýtus, ale zároveň je i odkazem na českou sci-fi Ikarie XB 1. „Na desku jsme se snažili dostat takový trochu vintage, retro zvuk. Něco, co je např. typické pro soundtrack k tomuhle filmu. Abychom docílili takového zvuku, používali jsme řadu starých zařízení, několik druhů páskových ech, různé pružinové reverby, ale i analogové kompresory a celý orchestr jsme nahráli na páskové mikrofony, které mají hladký, zašumělý charakter evokující 60. léta. Současně jsme se ale desce snažili desce dát progresivní, současný zvuk – sound designem a produkcí. Tyhle dva protipóly se na albu mísí a vytvářejí zajímavé napětí,“ doplňuje Floex.
Další dosud nepředstavenou skladbou je Requiem. Je typická dvěma vcelku brutálními elektronickými výseky, které rámují naopak úplně klidnou až romantizující část uprostřed skladby – koncert pro piano a smyčce. Jedná se o metaforu odchodu na onen svět a zase zpět. Resurgence je zase trackem o vnitřní transformaci. Zosobněním krize, která nás dovedla k obrození do nové, čistší podoby.
