čtvrtek, 26. květen 2022

Festival NODO zve na operu na sjezdovku i do bývalé továrny

Napsal(a) 

Salvatore Sciarrino: Luci mie traditrici (NODO 2018), foto Martin Popelář Salvatore Sciarrino: Luci mie traditrici (NODO 2018)foto: Martin Popelář

Ostravské bienále nové opery NODO ve dnech 25. až 30. června nabídne osm světových a českých premiér hudebního divadla současnosti v podání umělců z Česka, Polska, Německa, Itálie, Slovenska, USA a Velké Británie. Stejně jako v jiných uměleckých oblastech se i v současné opeře rezonují aktuální společenská témata. Festival otevře v Divadle Jiřího Myrona dílo Salvatora Sciarrina Superflumina, ve které se odráží témata samoty a opuštěnosti i bezdomovectví. Dalším mimořádným diváckým zážitkem bude jistě uvedení světové premiéry experimentální opery Nulanus slovenského skladatele Miroslava Tótha, který se uskuteční ve Ski areálu v Palkovicích nedaleko Ostravy. Opera rozehrává variace na téma umělá inteligence, život ve vesmíru nebo budoucnost naší civilizace.

Přehlídka letos vyvrcholí zvukově-prostorovým monumentem Prometeo. Tragédie slyšení. Jeho autorem je přední italský skladatel 20. století Luigi Nono. Prostor rozezní čtyři orchestry se dvěma dirigenty, pěvecký sbor, řada instrumentálních i vokálních sólistů, narátoři a rozsáhlá elektronická aparatura. To vše na osmi v několika metrech nad zemí vyvýšených pódiích, v majestátním prostoru krytého náměstí Trojhalí Karolina v centru Ostravy.

Program festivalu již tradičně zahrnuje nejen díla světových skladatelů, ale též nové opery skladatelů mladé generace. V letošním roce tak nabídne díla Matouše Hejla z Prahy, Judith Berkson z New Yorku, Jamese Laytona z Londýna a Lucie Páchové z Brna. Všichni tito skladatelé byli výraznými rezidenty Institutu Ostravské dny v předchozích letech. Součástí NODO 2022 bude také kompletní provedení Many Many Women od Petra Kotíka. Tento opus magnum z let 1975–78, šestihodinová skladba (bez přerušení) na text Gertrudy Stein (krátká povídka Many Many Women z roku 1910) dostane poprvé scénickou podobu. Jejím autorem je berlínský režisér, scénograf a výtvarník Jo Fabian.

Miro Tóth: Muž v skafandri (NODO 2020), foto Martin Popelář Miro Tóth: Muž v skafandri (NODO 2020)foto: Martin Popelář

Jak Many Many Women, tak Prometeo se naprosto vymykají tradičnímu pojetí opery. Přesto je Prometeo (1981–84, rev. 1985) Luigiho Nona všeobecně považován za jeden z vrcholů poválečného hudebního divadla. U Kotíkovy skladby je tomu jinak – skladba původně vznikla jako čistě koncertní dílo, které svou formou a mimořádným výkonem šesti zpěváků vybízí ke scénickému provedení.  Luigi Nono, se kterým na Prometeovi spolupracovali výtvarník Emilio Vedova a (tehdy mladý) architekt Renzo Piano, pátrá ve svém díle po smyslu hudby a umění obecně. Nono se zde v úzké spolupráci s italským filozofem a politikem Massimem Cacciarim přiklání spíše ke konceptuálnímu pojetí opery. Premiéra první verze díla se uskutečnila v roce 1984 v odsvěceném benátském kostele San Lorenzo, o rok později už pak zazněla v revidované, finální verzi, a to v milánské tovární hale ocelářské firmy. Tímto „chrámem průmyslu“ bude v Ostravě Trojhalí Karolina – obří postindustriální prostor, který se stane jedním z protagonistů celého díla. Scénické realizace Prometea se ujme tandem Jiří Nekvasil a David Bazika a technický tým Národního divadla moravskoslezského v čele s Otakarem Mlčochem.

Prometeo je dílo, které odmítá vyprávění, reprezentaci, kompromis mezi poslechem a scénografií, a to právě proto, že se zrodilo z vůle objevovat a stimulovat schopnost hlubšího poslechu. Ze své podstaty má sloužit jako výzva, abychom nic nepřijímali jako předem dané. Dramatická složka Prometea se odehrává spíše ve sféře zvuku než příběhu tlumočeného zpěváky. Právě zvuk je esenciální složkou tohoto díla: svědčí o tom i živá elektronika, která se zvukem plynoucím ze čtyř orchestrálních skupin, sboru a sólistů nepřetržitě manipuluje. O elektroniku se na místě postará tým z italského GRAIM studia pod vedením skladatele a zvukového designéra Lucy Richelliho.

Instrumentální složku obstará mezinárodní symfonický orchestr ONO – Ostrava New Orchestra společně se členy Ostravské bandy, a to pod vedením dirigentů Jiřího Rožně a Petra Kotíka. Vokální sekce pak čítá pět sólistů (sopranistky Jen Wu a Elizabeth van Os, kontratenorista Padraic Costello, kontraaltistka Justina Vaitkutė a tenorista Felix Heuser), dva narátory (Micol Pambieri a Sergio Basile) a rozsáhlý sborový part, kterého se pod vedením sbormistra Jurije Galatenka ujme Canticum Ostrava.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.