V neděli 8. února 2026 zazní ve Dvořákově síni Rudolfina díla dvou klíčových osobností německého hudebního kánonu: Ludwiga van Beethovena a Roberta Schumanna. Prague Philharmonia uvede po návratu z amerického turné pátý abonentní koncert sezony s houslistou Vadimem Gluzmanem a dirigentem Eugene Tziganem.
Eugene Tzigane patří k dirigentům, kteří si získávají pozornost díky hlubokému zájmem o smysl hudební interpretace. „Je nadán i slovem a dokáže přinášet svěží, aktuální pohledy na svět klasické hudby,“ říká ředitel Prague Philharmonia Pavel Trojan. Před dvěma lety Tzigane publikoval esej Make Emotions Great Again, v níž se zamýšlí nad tím, proč klasická hudba podle něj často ztrácí schopnost vyprávět příběhy a sdílet emoce.
„V roce 2024 společnost ovládly technologie jako smartphony, díky nimž je internet všudypřítomný a odpojení se od něj je téměř nemožné. Iluze propojení prostřednictvím sociálních médií se nakonec ukázala jako nástroj technologických gigantů k monopolizaci naší pozornosti a peněz tím, že nás uvěznili v toxické dopaminové smyčce. Naše technologie nás svedla a podvedla, abychom jí dali jedinou věc, kterou nikdy nedostaneme zpět, a to čas,“ píše Eugene Tzigane a pokračuje: „Pak je tu tichá pandemie osamělosti; lidé navazují méně přátelství, mnozí nejsou schopni najít partnera nebo mají potíže udržet trvalý vztah. A to ani nemluvě o pekle moderního randění. S každým přejetím prstem, s každým reelem nebo na TikToku se společně propadáme stále hlouběji do dopaminové pouště. Všechny povrchní možnosti a miniaturní vzrušení, které nám nabízí, jsou pouhé přeludy, ale my jsme ochotni zahnat žízeň pískem. Zřejmým řešením této smrtící dopaminové smyčky je odpojit se od našich zařízení a připojit se k sobě samým a k ostatním. Ale všichni víme, jak těžké je to skutečně udělat.“
Sólistou večera bude Vadim Gluzman, izraelský houslista s ukrajinskými kořeny. Kritika oceňuje jeho interpretační hloubku i dramaturgickou odvahu, s níž propojuje klasický repertoár se současnou hudbou. Gluzman hraje na vzácné housle Stradivarius Ex-Leopold Auer z roku 1690.
Druhá polovina koncertu bude patřit Symfonii č. 4 d moll Roberta Schumanna. Její počátky sahají do roku 1840, jednoho z nejšťastnějších období skladatelova života, kdy se po dlouhém odporu tchána konečně oženil s Clarou Wieck. Po extatickém písňovém roce a úspěchu První symfonie se Schumann pustil do díla závažnějšího výrazu. Symfonie však dospěla ke své definitivní podobě až o deset let později a stala se skladatelovou poslední symfonií. Výsledkem je dramaticky hutná kompozice, svědectví osobních i uměleckých zápasů a nezdolného tvůrčího odhodlání.
