Česká filharmonie ve spolupráci s londýnskou společností 59 Productions připravila k 100. výročí založení Československa audiovizuální instalaci Má vlast – zblízka a nahlas. Speciální přenosná konstrukce vybavená velkoformátovými projekčními plochami s vysoce kvalitním zvukem umožní návštěvníkům netradiční vnímání Smetanovy Vltavy a Janáčkovy Sinfonietty propojené s výjevy české krajiny a díly našeho výtvarného umění a architektury. Instalaci, která umělecká díla a české fenomény ztvárňuje s velkou licencí pomocí počítačové animace a která si klade za cíl oslovit co nejširší publikum, bude možné navštívit od června do listopadu v šesti českých městech.
„Když jsme přemýšleli o tom, jak oslavit kulaté výročí republiky, bylo nám jasné, že musíme udělat to, co se od prvního českého orchestru očekává. Proto si Česká filharmonie připomene 100 let od vzniku Československa koncerty nejen v Praze, ale i v Bratislavě, Londýně, New Yorku, Washingtonu a ve Vídni. Zároveň jsme si ale říkali, že bychom měli vymyslet něco pro ostatní české regiony, kam se náš orchestr téměř nedostane, a oslovit přitom nejen milovníky klasické hudby, ale i všechny ostatní, kteří do koncertních sálů najdou cestu jen zřídka. V neposlední řadě jsme chtěli připravit také něco výjimečného, čím bychom překvapili. V tu chvíli nám došlo, že pro tento účel se nejlépe hodí vynikající londýnská společnost 59 Productions, s níž jsme začali o spolupráci uvažovat už před čtyřmi pěti lety, ale pořád jsme nevěděli, pro kterou příležitost bychom je měli oslovit,“ vysvětluje generální ředitel České filharmonie David Mareček a dodává: „Že jsme vsadili na dobrou kartu, ukazuje výsledek, který je ohromující. Poslouchat nahrávky Vltavy a Sinfonietty v podání Jiřího Bělohlávka je zážitek sám o sobě. Ovšem jejich doplnění o vizuální složku, která vás stejně jako zvuk zcela obklopuje, a tím i vtáhne do sebe, jim dává úplně nový a zcela nečekaný rozměr. Jinak řečeno, instalace je moderní uměleckou fantazií, která se snaží uchopit naše ikonická díla s velkou nadsázkou, aniž by byla zatížena domácí tradicí.“
{mp4}MV_Trailer_42sec_online{/mp4}
Audiovizuální instalace, která je umístěna v jakési přenosné galerii či výstavním sále o rozměrech 15*13*7 metrů, se skládá z devíti speciálních velkoformátových ploch rozmístěných do trojcípé hvězdy a zavěšených v různých výškách. Vyrobeny jsou ze speciálního plátna, které projektor prosvítí a přenese zrcadlově převrácený obraz v jinak nezměněné kvalitě i na jeho druhou stranu, takže lze pozorovat celkem 18 obrazů. Návštěvníkům se doporučuje sálem procházet a sledovat projekci z různých míst, protože každý pozorovací úhel nabízí trochu jiný vjem umocněný vysoce kvalitní akustikou.
„V případě Smetanovy Vltavy zvolili animátoři řešení stavící na přírodní lyrice české krajiny, kterou pozorovatele provází sama řeka. Pro návštěvníka může být tento úhel pohledu dokladem o nevyčerpatelné působivosti české přírody, jejíž kouzlo stále účinkuje. Namísto doslovného výkladu programového obsahu skladby se tvůrci oddali pozorování vodního živlu objektivem kamery pod vodou i ve vzduchu, jež dokumentuje, odkrývá, nepřikrášluje, ba ani neuhýbá před gigantickými betonovými stupni říční kaskády, která navždy změnila tvář Smetanovy romantické řeky. Vizuální materiál je editován a synchronizován s hudbou, aby vznikla moderní odpověď na Smetanovo dílo. Vltava z dílny 59 Productions v decentním náznaku stavebních prvků středověkých hradů a klášterů a obrysů novověké venkovské architektury připomene dějinnou realitu minulosti českého státu, mytologii 19. století a samozřejmě také prvek ryzí lidovosti, které k dílu patří. Vrcholem koncepce příznačně není pražské panorama, nýbrž pohledy na kulturní stánky, které odkazují na jedno z nejdůležitějších ohnisek života a identity obyvatel českých zemí,“ uvádí za Českou filharmonii Luděk Březina. „Janáčkova Sinfonietta (4. a 5. věta) je ve svém výtvarném obraze holdem mladistvé síle, originalitě, odvaze a nespoutanosti. Výročí Československa je zde oslaveno abstraktním řetězcem asociací, kterými se prolíná motiv opakovaného zrodu, růstu, proměn, zrání a tryskající energie. V postupně seskupovaných obrazcích k divákovi probleskují nezaměnitelná výtvarná a architektonická díla, která jsou dokladem tvůrčího ducha a múzičnosti. Fenomény abstraktního malířství, moderního uměleckého sklářství, ale i detaily kubistické architektury a designu či funkcionalismu se propojily s Janáčkovým dílem a v kaleidoskopické vizi otevřely příležitost ke snění a přemítání o českém kulturním dědictví.“
