středa, 5. září 2018

Cestiho soutěž barokního zpěvu vyhrála Švýcarka Marie Lys

Napsal(a) 

Marie Lys, foto archiv Marie Lys Marie Lysfoto: archiv Marie Lys

Rakousko je zemí hudebních festivalů, méně však soutěží. Přesto se v Innsbrucku pořádá asi největší pěvecká soutěž barokní hudby. V devátém ročníku Cestiho soutěže zvítězila třicetiletá švýcarská sopranistka Marie Lys, druhé místo obsadil kanadský kontratenor Cameron Shahbazi a na třetím místě skončily hned dvě sopranistky, Mariamielle Lamagat z Francie a opět Švýcarka Kathrin Hottiger. Cenu publika získala Němka Theresa Pilsl.

Soutěž, která se poprvé uskutečnila v roce 2010, dostala jméno po známém italském barokním skladateli Pietru Antoniovi Cestim, který v Innsbrucku část svého života strávil a v tyrolské metropoli komponoval. O každoroční soutěž je již od prvního ročníku velký zájem, letos se přihlásilo čtyřiasedmdesát mladých adeptů operního zpěvu z šestadvaceti zemí. Kdo u barokní hudby skutečně zůstane, je otázka. Interpretační rozdíl mezi starou a současnou hudbou je, jak víme, u pěvců menší než u instrumentalistů. Každý účastník se musel představit ve vybrané árii z opery Georga Friedricha Händela Ottone, re di Germania a dále v árii nebo scéně ze zvolené barokní opery. Soutěž se tradičně uskutečnila na půdě Tyrolské zemské konzervatoře. V devítičlenné porotě pod vedením intendanta Händlových slavností z Karlsruhe Michaela Fichtenholze byli nejen hudebníci, ale i intendanti oper a festivalů a dokonce ředitel umělecké agentury. Poprvé byl přizván do poroty i kolega, známý americký kontratenor Lawrence Zazzo.

Mladí pěvci jsou stále sebevědomější, více motivovaní a také lépe informovaní o barokních operách,“ říká Fichtenholz. „Skladby Cestiho, Cavalliho, Vivaldiho, Händela, Vinciho a Pergolesiho nejsou jako dříve jen mezistanicí na cestě ke standardnímu repertoáru, ale samy mají svoji vysokou hodnotu.“ „S obsazením pěveckých rolí příštích oper festivalu si vůbec nemusíme dělat starosti,“ doplňuje svého kolegu intendant Innsbruckého festivalu a zakladatel soutěže Alessandro De Marchi, „tím nemám na mysli jen dvanáct finalistů, ale i řadu dalších účastníků soutěže.“

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.