Sedmý ročník Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného přinese mezi 17. a 23. listopadem pětici prvotřídních klavíristů. Z hvězd světových pódií se diváci mohou těšit na recitál Jevgenije Kissina či Marc-André Hamelina. Vůbec poprvé se českému publiku představí mladá italská klavíristka Beatrice Rana, již časopis Gramophone v lednu tohoto roku zařadil mezi pět klavíristů nové „zlaté éry“. Dle tohoto hodnocení tak stojí po boku Daniila Trifonova či Yuji Wang. Zástupcem domácí scény bude Jan Bartoš a milovníci jazzu se mohou těšit na oceňovaného klavíristu Aarona Diehla, který vystoupí se svým triem.
Mladá italská klavíristka Beatrice Rana si již v roce 2013 odnesla stříbrnou medaili i cenu publika z prestižní americké Van Cliburnovy soutěže. Dva roky před tím, ve věku osmnácti let, zvítězila v Montrealu. Pro svůj český debut 17. listopadu zvolila repertoár, který dá vyniknout vytříbené technice a vnitřnímu náboji: Etudy op. 25 Fryderyka Chopina, 3. díl mistrovské klavírní suity Iberia Isaaca Albénize a Tři části z Petrušky Igora Stravinského. Nečekejte však rozevlátou vášnivou dívku s výraznou mimikou a hrou těla: „Pianistka pracuje s energií zejména uvnitř sebe sama,“ charakterizuje ji publicistka Dina Šnejdarová na stránkách časopisu HARMONIE.
Kanaďan Marc-André Hamelin je dle britského deníku The Telegraph „převtělením předválečných virtuózů, kteří si komponovali vlastní kusy a notoricky známé skladby se nebáli ozdobit, aby je udělali ještě obtížnějšími.“ Skrjabinova Fantazie h moll (1900), v jejíž bohaté harmonii se snoubí velkolepost i nostalgie, navodí atmosféru večera 19. listopadu, kdy vystoupí ve Dvořákově síni Rudolfina. Prokofjevovy Sarkasmy (1912) dají blýsknout klavíristově brilantní technice i pronikavé hudební inteligenci. Třetí klavírní sonáta ruského skladatele a pianisty Samuila Feinberga, nazvaného Skrjabinovým dědicem, rokem svého vzniku (1915) navazuje na Prokofjevovu skladbu. Druhá polovina koncertu pak nabídne Schubertovu poslední klavírní sonátu č. 21 B dur, již Hamelin nedávno natočil na CD pro vydavatelství Hyperion. Nahrávka byla nominována na album roku v prestižní kanadské soutěži Juno. „Tomuto albu přikládám větší význam, než čemukoliv, co jsem dosud nahrál. Je to dáno tím, co pro mě Schubertova sonáta znamená,“ vyjádřil se v nedávném rozhovoru. „Často v nadsázce říkám, že bych se nezlobil, pokud bych měl až do konce svého života na každém recitálu hrát jen tuto Schubertovu sonátu.“
Klavírista Alfred Brendel prohlašuje o svém někdejším studentovi Janu Bartošovi, že „je jedním z mých nejpůsobivějších a nejzajímavějších mladých kolegů. Virtuozita se v něm pojí s hlubokým přemýšlivým muzikantstvím.“ Letošní reprezentant české klavírní scény zvolil pro svůj recitál 21. listopadu v Rudolfinu promyšlený dialog klasický děl klavírní literatury s moderními kusy. Osm preludií Miroslava Kabeláče patří dle Jana Bartoše k tomu nejlepšímu, co u nás ve 20. století vzniklo. Dva přístupy k nanejvýš zhuštěné a vysoce koncentrované hudební formě srovná v Šesti malých klavírních kusech Arnolda Schönberga a Beethovenově klavírní sonátě f moll „Appassionata“. Ani Fantasie C dur Roberta Schumanna není vybrána náhodně – Schumann ji koncipoval jako poctu Beethovenovi, je proto plná citací jeho skladeb. Na poslední meditativní větu Schumannovy Fantasie pak navazuje pozdní Chopinova Barkarola Fis dur.
Pianista Aaron Diehl se navzdory mladému věku v uplynulých patnácti letech vepsal do povědomí milovníků jazzu. V jeho hudební řeči se přirozeně mísí tradice s moderními pohledy, což z něj již mnohokrát učinilo průkopníkem určujícím trendy. Šíře jeho talentu mu umožňuje skvěle interpretovat jazz raný i „třetí proud“ poloviny 20. století, stejně jako průniky s klasickou hudbou i spolupráce s živoucími legendami – na poli jazzu jmenujme Bennyho Golsona, z žijících klasiků pak Philipa Glasse. Kritici z The New York Times vyzdvihují jeho „melodickou přesnost, harmonickou erudici i vytříbenou umírněnost.“ Diehlova vystoupení jsou promyšlena do nejmenších detailů, přesto se v nich směle pouští do objevování nových hudebních světů. Se svým triem vystoupí v pátek 22. listopadu v Divadle ABC.
Slovo virtuóz čteme v charakteristikách celé řady sólistů. Ovšem Jevgenij Kissin je fenoménem, který překračuje veškerá běžná měřítka. Jeho virtuozita se však neomezuje na soubor technických schopností. Kissin je básníkem – a to nejenom klavíru, ale i literárním. „Aby někdo zahrál čtyři náročné kusy a současně přednesl třináct básní v jidiš, vše zpaměti, vše na stejné mistrovské úrovni, to je virtuozita zcela jiné úrovně,“ zhodnotil deník The Washington Post Kissinovo neobvyklé vystoupení, které se před pěti lety odehrálo v Kennedyho centru. Kissin cítí silné pouto k Beethovenově hudbě. Na pražském recitálu v sobotu 23. listopadu uslyšíme vedle trojice klavírních sonát (č. 8 „Patetická“, č. 17 „Bouře“ a č. 21 „Valdštejnská“) také Beethovenovy Variace a fugu op. 35. Ty zpracovávají stejné téma, jako jeho třetí symfonie (ač byly napsány dříve). Proto se někdy nazývají Variacemi na téma z Eroiky. Když si přečteme podtituly skladeb uváděných v tomto recitálu – Eroica, Valdštejn, Bouře, Patetická – rýsuje se v pozadí jednotící linka. Ostatně, v rozhovoru, který Kissin poskytl u příležitosti uvedení beethovenovského dvojalba, klavírista cituje Goetha: „Jen ti jsou hodni života a svobody, kdo denně za ně bojují.“