Jak zpřístupnit klasickou hudbu mladým generacím, zvýšit etnickou diverzitu v orchestrech i v managementu, efektivně využít sociální média či skrze spolupráce s komerčními partnery vyřešit všudypřítomný a systematický nedostatek financí v sektoru? Všechno, co jste kdy chtěli vědět o klasické hudbě (ale báli jste se zeptat), se dozvíte na Classical:NEXT, hudební konferenci, kterou již popáté v polovině května hostil nizozemský Rotterdam. Třídenní maraton, na který pravidelně přijíždí zástupci předních hudebních institucí, nahrávacích společností, orchestrů, festivalů a exportních kanceláří z celého světa, sestává z náročného itineráře debat, mentoringů, showcase koncertů i osobních schůzek, během kterých se vytváří nejedno přátelství i spolupráce na další sezóny.
Reálná možnost dojednat konkrétní mezinárodní úspěchy sem již po několikáté láká i české manažery, byť oficiální zastoupení na akci zatím nemáme. Kateřina Košťálová má jako produkční Kühnova dětského sboru na starosti i zahraniční aktivity tělesa, a právě možnost potkat se tu s lidmi z celého světa jí na akci nejvíce zajímá. „Za tu dobu, co sem jezdím, se nám podařilo dojednat například vystoupení na festivalu ve Švédsku nebo nám vyšlo CD v Anglii. A teď přes takovou složitou okliku mnoha kontaktů jsme se dostali k agentuře v Americe, která nám teď staví turné.“
Eva Kesslová, ředitelka Orchestru BERG, do Rotterdamu také jezdí již několikátým rokem. „Účast na Classical:NEXT člověka osvěží – je tam řada zajímavých přednášek na aktuální témata týkající se nějakým způsobem klasické hudby. Je v něčem lepší a koncentrovanější než obecně zaměřené akce.“ Několikačlennou delegaci vysílá již pravidelně i Supraphon. „Na Classical:NEXT jezdíme proto, že se zde vždy setkáme se všemi distributory, kterých je víc než dvacet pět, a vždycky jednou za rok s nimi probíráme další plány a podmínky spolupráce. Je to fantastická platforma k tomu, abychom si řekli, co se událo za minulý rok a co se může udát za rok, “ dodává Iva Milerová, ředitelka nejúspěšnějšího českého nakladatelství.
Prostý „business“ ale v Rotterdamu rozhodně nečekejte: konference především poskytuje celou řadu debat a mentoringových programů zaměřených na to, jak klasickou hudbu zpřístupnit většímu publiku. A právě téma otevřenosti a inovací prostupovalo celým programem. Jestliže minulý ročník byl prakticky celý o brexitu a jeho dopadu na mezinárodní uměleckou komunitu (a kulturní politika Velké Británie v této věci za rok nepokročila ani o coul), v podtitulu toho letošního stálo What the France – a v rámci francouzského roku se debatovalo o tom, jak lépe zpřístupnit tamější byrokratickou bublinu nefrankofonním entitám. Velký prostor byl taktéž věnován inovacím v oblasti digitálních technologií a způsobům, jak mohou otevřít cestu ke klasice novým generacím. A tak mezitím, co si zástupci nejvlivnějších organizací světa hrají s instagramovými filtry a dumají nad unique selling point své alma mater, ve vedlejších sálech se debatuje nad budoucností hudebního streamingu či jak propojit současnou hudbu se komerčními partnery. Ještě, že úderem páté odpoledne začínají na skotském stánku podávat gin a whisky a delegáti se pomalu trousí do přilehlých barů.
Srdečná atmosféra i precizní organizace celé akce jsou jen jedny z důvodů, proč akci vyhledává stále více profesionálů z tzv. industry. Nabízí se otázka, co by mohla české hudební komunitě přinést ucelená přítomnost na Classical:NEXT: nejen, že by sjednotila prezentaci české klasické hudby na mezinárodní komunitě, ale zcela jistě by mohla efektivněji propagovat činnost jednotlivých skladatelů, interpretů i velkých kulturních institucí. Kde jinde prezentovat aktivity současných skladatelů od Srnky přes Dřízala a Hejla po Vörösovou, progresivní ostravskou scénu nebo příležitosti pro nově vznikající Sál pro Brno? Jak by se díky této platformě asi tak mohlo pomoci Vážnému zájmu, který má sice lokální působiště, ale inovativním přístupem ke klasické hudbě jen překypuje a jistě by měl co nabídnout i v rámci mezinárodních diskuzí?
Příkladem nám v tomto může jít Estonsko nebo Polsko, jejichž investice do kulturní politiky se po letech začínají vyplácet a země – stejně jako její interpreti – jsou stále více vnímány jako přirozená součást mezinárodní komunity. Nelze se spoléhat na českou hudební tradici – ta je pouze nutným předpokladem k úspěchu. Budiž nám alespoň povzbuzením, že všechny důležité obchody se nejlépe sjednávají se skleničkou v ruce. A v této disciplíně pomyslných her bez hranic máme přece jenom všechny předpoklady nezklamat.
