Na posledním koncertě jarní části letošní sezony představí Orchestr Berg program s názvem Ne/trpělivost. V industriálním prostoru holešovické Továrny uvede skladby Kaiji Saariaho, Julie Wolf a v české premiéře zahraje kompozici Petra Bakly.
„Ve skladatelském světě je žen stále relativně málo. Kaija Saariaho i Julia Wolfe jsou generační vrstevnice a našly si svůj vlastní modus vivendi i originální hudební jazyk, kterým se dokázaly prosadit doma i ve světě (obě mají chápavé muže – skladatele, je to náhoda?). Rozhodli jsme se také dát příležitost dvěma interpretkám, které nejsou tolik známé, ale jejichž schopnosti a kvality ale dávají záruku skvělého až překvapivého výkonu. Kaija Saariaho psala svůj houslový koncert pro Gidona Kremera a tomu odpovídá i náročnost sólového partu. Ani Petr Bakla svou sólistku nijak nešetří. Houslistku Janu Kubánkovou i zpěvačku Bronislavu Smržovou (Tomanovou) zná Orchestr BERG z minulé spolupráce, a tak volba padla s radostí na ně,“ uvedla za Berg Eva Kesslová.
Název celému koncertu dal němý film Impatience (Netrpělivost) z roku 1928, jehož autorem je průkopník belgické filmové avantgardy Charles Dekeukeleire. Na objednávku nizozemského souboru Asko Ensemble zkomponovala k tomuto filmu hudbu americká skladatelka Julia Wolfe, kterou mělo české publikum možnost potkat na loňských Strunách podzimu, během nichž bylo uvedeno její oratorium Anthracite Fields oceněné Pulitzerovou cenou. I finskou skladatelku Kaiju Saariho české publikum dobře zná. Berg zahraje její Divadlo grálu zkomponované podle stejnojmenné knihy Jacquese Roubauda. „Graal théâtre je v kontextu mého díla výjimečný – přerušuje dlouhou řadu skladeb, ve kterých kombinuji akustické hudební nástroje s nejrůznějšími formami elektronické složky. Na rozdíl od těchto předchozích děl je tu východiskem interakce mezi orchestrem a křehkým houslovým zvukem. Prvotní inspirací je hudební mistrovství Gidona Kremera, kterému je skladba věnována,“ uvádí ke své skladbě Saariaho.
Jediným českým autorem, jehož hudba na koncertě zazní, je Petr Bakla, který svou kompozici Statements? komentuje slovy: „Měl jsem objednávku na skladbu se sopránem a nevěděl si rady s textem. Zlomilo se to, když jsem nečekaně a na jeden zátah v zápalu téměř automatického (nebo spíš rozverně asociativního) psaní vychrlil asi sto tezí ve formě otázek: o hudbě, okolo hudby, za hudbu i proti hudbě. Byly to většinou drobné provokace týkající se stavu současné kompozice, nejčastěji pak jejích stereotypů, akademických manýr, protežovaných klišé… prostě věcí, se kterými jsem tehdy měl potřebu se pohádat.“ Spolu s Baklou se tak návštěvníci koncertu můžou ptát: „Je hudba epigonů vždycky sentimentálnější než ta původní, kterou napodobují? Je hudba noty, co lezou nahoru a dolů? Je používání netónových zvuků překonané? Kdybych býval zhudebnil něco od Rilkeho, bylo by to lepší? Jsou rozšířené techniky hry jen pokusem o upgrade hudebního expresionismu?“
