Brno Contemporary Orchestra představuje novou sezonu v punkovém hávu. Po úspěšném společném projektu se členy Maltského filharmonického orchestru, kde hudebníci obou těles společně v rámci festivalu Modern Days ve vallettském divadle Manoel theatru zahráli díla velikánů 20. století Ligetiho, Brittena, Reicha a Varèse, se těleso vrací domů a přináší s sebou revoltu.
Již posedmé na Den hudby ve vile Tugendhat představí orchestr pod vedením Pavla Šnajdra nový program a také novou, dost odlišnou sezonu. Na koncertě 21. června zazní mimo jiné světová premiéra variací na českou hymnu, o nichž sám autor Daniel Forró hovoří jako o příspěvku do diskuze o nové podobě našeho národního symbolu. Punkový vizuál významného brněnského architekta a designéra Martina Hrdiny, který spolupracuje s orchestrem již od roku 2015, tedy není náhodný. Vedle rebelantské reflexe stého výročí vzniku samostatného Československa je možné se těšit na množství světových premiér skladeb na objednávku, navíc zcela mimo klasický koncertní sál.
Další z premiér bude překvapivě i Smetanův nejznámější symfonický cyklus: „Má vlast, ale ne od Bedřicha Smetany… tentokrát šest českých skladatelů dostalo za úkol parafrázovat, transformovat, přeinstrumentovat nebo aktualizovat jednu se šesti Smetanových symfonických básní. Jsme velmi zvědaví, co z toho nakonec bude. Myslím, že se máme na co těšit, navíc přesně v den, kdy měla Má vlast premiéru! Tedy 5. listopadu 1882 na Žofíně – v Brně 5. 11. 2018, místo konání bude upřesněno. První již odevzdal svou partituru Miloš Štědroň, tak se těším, až po zahajovacím koncertě konečně otevřu Šárku z jeho dílny“, přibližuje projekt Mé vlasti Pavel Šnajdr. K dalším osloveným skladatelům patří vedle Miloše Štědroně a Daniela Forró i Petr Kofroň, Marek Piaček, Pavel Zemek Novák a Miroslav Tóth.
Dramaturg Viktor Pantůček obšírně vysvětluje kulturní přesahy letošního programového uspořádání: „Dnešní postinternetová generace již plně vyrůstá na zkušenostech někoho jiného, všude někdo byl a my si můžeme prohlédnout fotky a videa. Všechno někdo zažil a my si můžeme najít návod, jak to zopakovat. Všichni mají stejná přání. Permanentní revoluce, revolta je všudypřítomná a od objevu gramofonu je výrazně spojována s hudbou, s konotativním poslechem hudby. Kultovní hodnota je utvářena marketingem a za obsah je považován pouhý software či médium. Kupujeme si boty označené „neznačka“, abychom bojkotovali „značky“ a posloucháme alternativu, abychom byli alternativní. Jednoduše si nakupujeme revoltu, kterou nám nabízejí obchodní řetězce. Jak z toho ven? Musí současný skladatel autonomní soudobé hudby vstoupit do undergroundu, jak radil Duchamp, nebo může tvořit, třebas v osamocení, ale se svobodnou vůlí, bez předsudků a hlavně pro hudbu samu? Nebojte, hudba existuje a pořád se najdou tvůrci, kteří dělají to, co můžou a nikoliv to, co musí, co se od nich očekává. A tak si s chutí občas zazlobí, zablbnou, zaprovokují, zarebelují… nabídnou nám to, co jsme nečekali. Hudba tak není mrtvá a žije si svobodně tady a teď. A naštěstí ani BCO’S NOT DEAD.“
