Norma ve Státní opeře – velká role pro Marii Fajtovou plus trojitý český debut

Již tento pátek 2. října a v neděli 4. října 2015 uvede Státní opera premiéry inscenace Belliniho Normy, která spojuje mezinárodní inscenační tým a obsazení českými sólisty. V titulní roli se představí Marie Fajtová, v roli Polliona Aleš Briscein a Adalgisou bude Jana Horáková Levicová. Hudebního nastudování se ujal italský dirigent Enrico Dovico, pro nějž je Norma oslavou dvaceti let spolupráce se Státní operou, režisérem inscenace je mladý japonský režisér Tomo Sugao, scénografem slovenský tvůrce Boris Kudlička a působivý světelný design připravil Němec Wolfgang Göbbel. Státní opera resp. Nové německé divadlo uvedlo Normu v premiéře pouze jedinkrát, a to v německém překladu v roce 1899, kdy se režie ujal sám první ředitel divadla Angelo Neumann.

Předverdiovský bellcantový repertoár reprezentuje ve Statní opeře pouze Rossiniho Lazebník sevillský, rovněž v hudebním nastudování Enrica Dovica. Dirigent na něj nyní navazuje Belliniho Normou. To, že se Norma dostala na repertoár Státní opery, je rozhodně velmi přínosné pro orchestr, sólisty, a samozřejmě i pro diváky. Pokud zde máme hudební rozptyl od Mozarta k Straussovi, je toto Belliniho dílo s velmi precizní partiturou dalším obohacením. Norma má mimořádné nároky právě na sólisty a Marie Fajtová, Jana Levicová Horáková a Aleš Briscein jsou velmi dobří pěvci. Všichni tři ve svých rolích debutují, nenechávají nic náhodě, tvrdě na sobě pracují a zkoušení s nimi je velmi inspirativní,“ říká dirigent Enrico Dovico. „Státní opera stála na počátku mé kariéry, hudebníci tohoto orchestru mě velmi ovlivnili a já se cítím Praze zavázán. Věřím, že teď mohu Normou alespoň částečně splatit svůj dluh,“ dodává dirigent.

Pro Toma Sugaa je Norma debutem na pražských operních scénách. Mezi jeho dřívější práce patří vedle několika inscenací v rodném Japonsku mj. režie Ravelovy opery Dítě a kouzla v Kolíně nebo Robina Hooda současného německého skladatele Franka Schwemmera v Curychu. „Norma obsahuje množství archetypálních situací,“ říká Tomo Sugao a pokračuje: „Najdeme zde motiv lásky k nenáviděnému nepříteli, upomínající na Romea a Julii, anebo motiv vnitřního konfliktu citů zrazené manželky s city mateřskými, známý Médey. Navíc se zde také do působivého celku složitě propojuje mnoho dalších situací, z nichž by se každá mohla stát námětem mistrovského dramatu anebo úspěšného filmu – jako třeba motiv rozhodování lidí, kteří vedou určitou společnost, anebo motiv dvou přátel, kteří milují stejnou ženu a jsou si navzájem soky v lásce.“ Nejvíce si ovšem Tomo Sugao považuje hudební stránky Belliniho díla: „Hudba, která nám umožňuje prožívat s Normou její vnitřní boj, má v sobě takové napětí, že se z toho posluchačům málem potí ruce. Není téměř možné zůstat při poslechu klidný.“

Sdílet článek: