Na dohled svého listopadového pražského recitálu v rámci festivalu Struny podzimu poskytl Philippe Jaroussky, který je ve světě považován za jednoho z nejlepších kontratenoristů, HARMONII exkluzivní rozhovor.
Kolik koncertních programů lze sestavit z vašeho nového CD pro label Erato a co jste vybral pro Prahu? Jsou to dvě různé věci. Na CD máme písně s doprovodem klavíru a s doprovodem Quatuor Ebène, do Prahy přijíždím jen s pianistou. Samozřejmě vezeme jen výběr z těch více jak dvou hodin hudby. Ovšem některé písně s kvartetem máme i v úpravě pro klavír, třeba píseň od Georgese Brassense, Léo Ferré. Můj pianista Jerome Ducros je mimo jiné skvělý aranžér. Nebudou to vždycky stejné básně vedle sebe, ale během programu zazní podobné texty s různou hudbou, včetně slavných Clair de lune, Prison, L’heure exquise. Program je mix různých stylů. Francouzské písně přece jenom nejsou tak slavné jako německý písňový repertoár. Není dost francouzských zpěváků, kteří by tento krásný repertoár propagovali. Takže je to směs děl slavných skladatelů jakými jsou Debussy a Fauré, až k méně známým jako je Charles Bordes či André Caplet. Objevuji tyto skladatele právě přes tenhle specifický repertoár.
Je tedy Verlaine váš osobní výběr? Jak dlouho je sbíráte? Mnoho let. Minimálně čtyři – na CD je to víc jak čtyřicet písní. Pár jich je slavných. A postupně jsem objevoval další na internetu, youtube i v knihovnách. Nakonec to bylo víc jak sto písní, ze kterých jsem vybíral. Zkoumal jsem různé dramaturgické možnosti, aby CD mělo své napětí. Je tam dvanáct tracků z kvartetem. Samozřejmě, že repertoár pro kvartet, hlas a klavír není celkově velký. Je důležité, aby se během dvou hodin hudby střídaly barvy a nálady. Nemáme orchestrální barvy, takže musíme ukázat Verlainovy proměny – například Chabrierovy písně mají téměř kabaretní charakter, i to umí. A pak je zde mnoho písní vážných a básnických. Bylo to těžké – původně jsme chtěli vybrat deset nejslavnějších básní a různá zhudebnění. Nakonec jsme našli jednodušší a ještě zajímavější cestu.
Jak začal váš vztah k Verlainovi, jak se měnil a vyvíjel? Můj první dojem pochází ze školy, mohlo mi být třináct čtrnáct a četli jsme báseň Prison, Vězení. Dodnes si pamatuji tu hodinu a první verše. Jako kontratenor se samozřejmě víc zabývám barokní hudbou, ale můj učitel zpěvu byl velký specialista na francouzské písně. Je to trochu neobvyklé, ale svůj první verlainovský koncert jsem uváděl se svým učitelem klavíru už jako jednadvacetiletý. Pak jsem měl znovu mnoho barokních projektů, ale už asi před šesti lety jsem vydal své první CD s francouzskými písněmi. A nakonec jsem dostal příležitost sestavit tuto sbírku. Nebylo to tak složité – Verlaine je jeden z nejčastěji zhudebňovaných básníků a některé jeho texty mají i třicet hudebních verzí. Nejtěžší tedy nakonec bylo udělat výběr. Jsem nakonec rád, že to jsou dvě CD a nemusel jsem se omezit jen na jediné. Je mnoho věcí, které by se ještě daly nahrát.
Jaká je cesta od barokní hudby k písni, co jste musel ve svém hlase měnit a co objevit? Neřekl bych, že musím hlas měnit. Mám v tomto repertoáru rád, že nestojí na virtuozitě jako někdy barokní hudba. A samozřejmě vítám příležitost zpívat v mateřském jazyce, protože barokní opery zpívám častěji anglicky, německy a italsky. Jinak je opravdu těžké říci, co ve svém hlase měním. Samozřejmě když zpíváte ve svém rodném jazyce, máte mnohem silnější dojem, že v tom jazyce opravdu promlouváte. Hlouběji cítíte slovo a jeho obsah. Dost se mě na to lidé ptají, ale proč by kontratenor nemohl postihnout sensibilitu básní jako jsou tyto. Samozřejmě, že to není psáno pro kontratenor – ale stejně tak barokní opery nebyly psány pro kontratenor. O co se snažím, je čistá výslovnost. Aby to bylo opravdu srozumitelné. A pak se snažím nebýt příliš operní a lyricky sentimentální. Nejde o emoce, ale o jakousi jednoduchost, příliš mnoho dramatismu tento repertoár zabíjí. Když třeba zpíváte, že „nebe nad vaší celou je tak modré“, není to žádné drama, ale přímé, prosté pojmenování. A cítím, že jistá přímočarost je důležitá pro můj hlas, pro jeho vývoj. Je to pro mě velmi zdravý repertoár. A zajímavý je pro mě také kontakt s klavírem, který umí být silnější než cembalo, ale také mnohem jemnější. Je méně agresivní a zná více nuancí. A rezonovat s klavírem je pro pěvce mnohem pohodlnější, zpíváme společně. Je to nevídané potěšení zpívat s klavírem. A koncert v Praze následuje po šesti měsících, kdy jsem dělal jen barokní hudbu, takže se těším, že mohu znovu prožít ten návrat ke klavírnímu zvuku – a pak reagovat svým hlasem…
Máte oblíbená místa, kde tento repertoár… Pro tento repertoár se samozřejmě nehodí velký sál, kde je dva tisíce míst. Potřebuje intimitu, ale na nějaké oblíbené ideální místo si nevzpomínám. Nevím přesně, jaký je v Praze Španělský sál na Hradě – na obrázku vypadá, jako takové malé Versailles.
Verlaine je hudba ve slovech… Ano je to nejhudebnější básník…
Proč je Verlaine tak úspěšný u skladatelů? Zaprvé proto, že většina básní je velmi krátká a obsahuje velmi mnoho informací. Dává tak veliký prostor, pokud jde o zvuk, volbu barvy a podobně. To je sen pro každého skladatele, protože se může rozhodnout, co tam hudbou doplní. Je to fascinující, už jenom když se vrátím k básni Vězení – můžete si vybrat, jestli zhudebnit nebe, ptáky, zvony v dáli. Často najdete dvě zcela rozdílná zhudebnění a obě jsou vhodná k textu. Nálada se dá měnit u každé básně. Ve zhudebněné poezii je mnoho rozdílů – například mezi Faurém a Debussym. Fauré preferuje jednu celkovou náladu, Debussy ne. Jeden z největších géniů pro Verlainovu poezii byl Reynaldo Hahn, složil mnoho koncertů a symfonií, ale v písních byl nejvíc doma.
Jste ovlivněn poetikou francouzských šansonů? Ano, jsem, opravdu jsem. Když jste operní zpěvák, někdy máte tendenci si myslet, že jste lepší než všichni ostatní. Operním pěvcům navíc často nebývá rozumět a Edith Piaf nebo Jacques Brel jsou velkou lekcí pokud jde o zpívané slovo a jeho výraz. Velmi mě inspirovali, hodně je poslouchám. A jejich písně nemají tak daleko k francouzské hudbě 19. století, nevidím tam ostrý střih.
Je pro vás tento podzim podzimem s Verlainem? Tak bych to neřekl. Mám jen pár koncertů. Ovšem cestovat s barokní operou je komplikovanější, vezete celý velký ansámbl. Co je skvělé, že tady můžeme dělat hudbu jen ve dvou – známe se s Jeromem osm let a program je nám stejně blízký. Pokaždé se stejným potěšením zpíváme s přestávkami celé dva roky.
