Quasars Ensemble – Debussy, Mahler, Albrecht, Poulenc

Quasars Ensemble, Petra Noskaiová – mezzosoprán, Ivan Buffa – dirigent. Text: A, N, Sl. Nahráno: 20.–22. 6. 2011 sál Státní filharmonie Košice. Vydáno: 2011. TT: 78:05. DDD. 1 CD Hevhetia 0057-2-331.

Tuto nahrávku rozhodně stojí za to si pořídit. V první řadě se na ní setkáme s působením Arnolda Schönberga jako upravovatele, chceme-li, aranžéra skladeb Clauda Debussyho a Gustava Mahlera. Schönberg podobné úpravy nevytvářel z pocitu, že to „umí lépe“, nýbrž z důvodů studijních i praktických. Spolek pro soukromé provozování hudby, který Schönberg založil roku 1918 ve Vídni (a v letech 1922–1924 působila jeho pobočka v Praze), si nemohl z prostorových a finančních důvodů dovolit uvádět díla velkého obsazení, přesto však členové spolku usilovali o to, se s nimi prakticky seznámit. Druhý důvod byl kompozičně technický; podobnými úpravami Schönberg a jeho okruh takzvaně zkoumali možnosti materiálu – co se dá s daným dílem provést, aniž by se ublížilo jeho podstatě. Mnohdy se podobnou úpravou objevily v díle nové valéry, které původní orchestrální obsazení nemohlo vytvořit; to se týká především orchestrálních písní, které v komornějším obsazení dovolí zpěvákovi si s hlasem a výrazem více pohrát. Vedle skladeb Debussyho (podle Schönbergových pokynů skladbu upravil Benn Sachs) a Mahlera tu stojí písně slovenského skladatele Alexandra Albrechta, o jedenáct let mladšího než Schönberg, tentokrát v úpravě skladatele, klavíristy a dirigenta Ivana Buffy, který se stará o propagaci Albrechtova díla. A na závěr téměř jako překvapení Poulencova Rapsodie nègre, hodně jiný Poulenc, než jakého známe z jeho pozdějších děl, okouzlený jazzem, „primitivismem“ rytmů, vzdorující pravidlům kompozice (které ho tehdy nezajímaly) a s mladistvou drzostí se dopouštějící prohřešků, nad nimiž by ortodoxní učitelé kompozice zaplakali. Jak jsem řekla, v první řadě hodnotím nahrávku pro její dramaturgii. A rovnocenným důvodem, proč po ní sáhnout, je interpretace. Quasars Ensemble umí hledat neotřelý repertoár a umí ho velmi přesvědčivě hrát, výtečná je mezzosopranistka Petra Noskaiová v rozpětí od postromantického Mahlera k provokativnímu Poulencovi s „makarónským“ textem.

Body: 6 z 6 – tip Harmonie

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější