úterý, 20. říjen 2015

Objevy a jistoty Podzimního festivalu duchovní hudby

Napsal(a) 

Jiří Přibyl, foto Archiv Musica Viva Jiří Přibylfoto: Archiv Musica Viva

V letošním 22. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby se uskutečnilo šest koncertů. Ve dnech 20. září až 10. října 2015 se rozezněla hudba v překrásném prostředí olomouckých chrámů a kostelů, kde se k hudebnímu a duchovnímu zážitku přidává také ten vizuální.

Letos připravil festival několik hudebních i koncepčních překvapení. Např. druhou festivalovou akcí bylo promítání televizního záznamu koncertu z roku 2005, na němž zazněla Symfonie č. 7 E dur Antona Brucknera. Dva ze šesti koncertů přenášela TV Noe a Český rozhlas Vltava a také dva večery byly „premiérové“.

Dne 3. října se v barokním kostele sv. Michala uskutečnil čtvrtý festivalový koncert, který byl v mnoha ohledech jedinečný. Stalo se již festivalovou tradicí zahrnout do dramaturgie vystoupení těles specializujících se na interpretaci staré hudby. V letošním roce to byl Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory. Byl to právě tento večer, kde se dramaturgicky spojila duchovní hudba s tzv. hudbou starších stylových období v poučené interpretaci. Dirigent a varhaník Viktora se mimo jiné zasloužil o znovuobjevování díla Jana Dismase Zelenky, který patří k předním skladatelům vrcholného baroka a je současně právem považován za nejznámějšího a nejuznávanějšího barokního skladatele české provenience. Zelenka zkomponoval celkem čtyři cykly nešpor, které jsou rozděleny do dvou sbírek s názvy „Psalmi Vespertini totius anni“ a „Psalmi varii“. Tato část Zelenkovy tvorby patří mezi tu méně hranou a právě Ensemble Inegál ji postupně objevuje a zpřístupňuje posluchačům.

Adam Viktora a Václav Čížek, foto Archiv Musica Viva Adam Viktora a Václav Čížekfoto: Archiv Musica Viva

Na olomouckém koncertě zaznělo dílo Psalmi vespertini I, cyklus slavnostních žalmů se závěrečným Magnificat. Objevil ho vedoucí souboru Viktora a ve světové premiéře provedl již v dubnu letošního roku v Praze. V současnosti soubor také skladbu nahrává na CD. Na olomouckém koncertě podaly jednotlivé vokální i instrumentální složky souboru vynikající výkon. Za interpretační vrchol však považuji výkon sólistů. Sopránového partu se ujala Dora Pavlíková, hlas a pěvecká zdatnost altistky Daniely Čermákové vynikl zejména v části Beatus vir. Mužské obsazení sólových partů je v této skladbě neobvyklé, neboť kromě tenoristy Václava Čížka a basisty Lisandra Abadia (z Buenos Aires) v poslední části cyklu De profundis vystoupili v dalších basových hlasech Martin Vacula, Julian Redlin a Jiří Miroslav Procházka. Právě tato závěrečná část skladby zaujala svou působivostí – tmavé barvy dosažené převážně využitím nižších nástrojů byly před koncem přerušeny chorální vsuvkou v podání tenorových hlasů. Olomouckým koncertem Ensemble Inégal nejen potvrdil své kvality, ale také to, že objevování a uvádění „zapomenutých“ děl je velmi obohacující nejen z historického hlediska, ale i pro interprety samotné a především pro publikum.

Poslední festivalový koncert, který byl natáčen TV Noe a Českým rozhlasem Vltava, se konal dne 10. října v chrámu Panny Marie Sněžné. V tomto případě se dramaturgii festivalu podařil opět další unikátní a premiérový krok. Vůbec poprvé zazněla v českém prostředí Messa di Gloria e Credo italského skladatele Gaetana Donizettiho. Tato skladba byla na téměř 140 let zapomenuta v archivu a teprve v roce 1983 vyšla tiskem. Mše je hudebně rozdělena na devět části, jsou v ní však zhudebněny jen ordinární části Kyrie, Gloria a Credo.

Gaetano Donizetti je znám zejména svou operní tvorbou a jako představitel bel canta. V menší míře se však věnoval i hudbě duchovní. Je proto pochopitelné, že i v této mši je patrný vliv jeho operního stylu, především ve velkých sborech, instrumentaci a ve výstavbě sólových partů jako árií da capo.

Nana Miriani a Jana Sýkorová, foto Archiv Musica Viva Nana Miriani a Jana Sýkorováfoto: Archiv Musica Viva

Dramaturgie festivalu se snaží kromě osvědčených domácích umělců zvát i ty zahraniční. Sólové party byly opět obsazeny pestře, promyšleně a v neposlední řadě velmi kvalitně. Jako sólistka se představila sopranistka Nana Miriani, zpěvačka gruzínského původu, jejíž angažování bylo podle mého názoru výborným dramaturgickým tahem. Její technická bravurnost a sametový hlas se v mnoha částech vyjímaly nad celým hudebním tělesem i v rámci sólistů. Škoda však, že v sólové části Qui sedes se jí v žádném případě nemohl vyrovnat výkon sólových houslí, jejichž part obnášel několik zpěvných i virtuózních pasáží. Altistka Jana Sýkorová nedostala v tomto díle mnoho sólových příležitostí, přesto její projev v ansámblových částech výrazně barevně dokresloval kvartet sólistů. Další ze sólistů – tenorista Tomáš Černý vynikl v náročné části Qui tollis, která byla mimořádně technicky náročná, zejména kvůli vysokým polohám a dlouhým plochám jednotlivých frází. Basového partu se ujal přední operní a koncertní pěvec Martin Gurbaľ, který se stal jednou z festivalových stálic. Ten jako vždy v žádném případě svým projevem nezklamal a dokázal ukázat jak svou tradiční hlasovou polohu, tak také jemný projev v dynamicky subtilnějších pasážích.

Sólisty doprovodila Filharmonie Hradec Králové pod vedením Jaromíra M. Krygela a již osvědčený festivalový interpret Český filharmonický sbor, jímž se podařilo v chrámu Panny Marie Sněžné důstojně a slavnostně uzavřít celý festival.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.