úterý, 21. únor 2017

Duo concertante perfetto

Napsal(a) 

Leoš Čepický Leoš Čepický

Jarní řada letošní Svatovavřinecké koncertní sezony se 16. února otevřela nevšedním programem dvou smyčcových nástrojů, které lze zřídka v této sestavě a kvalitě slyšet. Primarius Wihanova kvarteta Leoš Čepický a violoncellista Pražákova kvarteta Michal Kaňka patří mezi naše vrcholné představitele nejen komorní, ale i sólistické interpretace. Každý jejich samostatný koncert je o to vzácnější, že musí být přizpůsoben náročnému časovému programu nejen kvartetní, ale i pedagogické činnosti. Tím spíše je vzácné, aby oba takto vytížení umělci našli čas a chuť osvěžit posluchače dokonalým osmistrunným dvojhlasem šesti oktáv virtuosity a hudebnosti. Ač houslových duet koncertní kvality je napsáno poměrně hodně, tak originálních skladeb pro cello a housle zvláště ze starších období zdaleka tolik není. I proto pořadatelé i umělci do podobného programu rádi vkládají adaptace jiných původních instrumentací, což však zvláště pro znalce originálu může občas být věc dosti překvapivá. Ovšem cembalová Francouzská svita č. 3 h moll (Allemande-Courante-Sarabande-Menuet-Anglaise-Gigue) J. S. Bacha byla zkušeným Russem Bartoli upravena natolik vkusně a vhodně, že v rukou Kaňky a Čepického zazněla v jakési radostné dychtivosti možná i zajímavěji a vitálněji, než v původní muzeální verzi. Jako i v dalších kusech, ocenil jsem zřetelnou diferenciaci jednotlivých hlasů partitury, stejně jako přesnou souhru i v náročných detailech. Přes zde řečené, dal bych v tvorbě programu přednost např. druhému dalšímu duu Bohuslava Martinů, byť chápu dramaturgickou úlitbu „pohodě“ části posluchačů.

Duetto concertante č. 3 A dur Nicola Paganiniho (Allegro – Polonese.Andantino con brio) je zajímavé i tím, že soubor všech tří duet je některými znalci brán jako vůbec jeho první opus, ještě před vznikem proslulých 24 Capriccí. Skladba působí spíše než krkolomnou virtuositou půvabnou salónní odlehčeností, i když už nese prvky paganiniovské brilance. Part violoncella je v některých redakcích vypsán pro fagot, což dokonce mnozí pokládají za původní text. Tento pikantní hudební bonbónek málokdy lze tak vychutnat, jako tomu bylo v tomto provedení.

Michal Kaňka Michal Kaňka

Duo pro housle a violoncello č. 1, H 157 Bohuslava Martinů (Preludium.Andante moderato – Rondo.Allegro con brio) vzniklo roku 1927 v Paříži, inspirováno uměním houslisty Nováka a cellisty Franka, a jejich interpretací duet Kodálye a Schulhoffa. Preludium je vystavěno z úvodního cellového tématu a lze zde již tušit přípravu pozdějších polyfonních postupů. Rondo je téměř „mozartovsky“ novoklasicistní radostí. Pánové duo rozsvítili v jasných konturách s přirozenou lehkostí technické dokonalosti a pódiové suverenity, což ostatně platí pro celý koncert.

Zoltán Kodály je vedle Bély Bartóka nejvýznamnějším maďarským skladatelem 1. poloviny 20. století. Jeho tvorba vychází ze stejných principů a ze studia původní, ničím neovlivněné lidové hudby. Kodályho hudební řeč je však oproti Bartókovi o něco tradičnější a méně komplikovaná, byť technicky podobně velmi náročná. Takové je i Duo pro housle a violoncello op. 7 (Allegro serioso non troppo – Adagio – Maestoso e largamente, ma non troppo lento). Tato kompozice sice neobsahuje tolik technických zapeklitostí jako proslule respektovaná Sonáta pro sólové violoncello, avšak přidanou náročností souhry se jí přinejmenším v obtížnosti vyrovná. Myslím, že jsme slyšeli jedno z nejskvělejších provedení tohoto díla, a pro mne bylo vrcholem celého koncertu.

Johan Halvorsen byl uznávaný norský dirigent, houslista, pedagog a skladatel. Jeho hudba vychází z principů národní romantické tradice, reprezentované Edvardem Griegem, jenž byl nejen jeho současníkem, ale později po sňatku Halvorsena s jeho neteří i příbuzným. Velkou část jeho díla tvoří i velmi originální úpravy cizích témat a skladeb, z nichž Passacaglia g moll na téma Georga Friedricha Haendela je dodnes hraná i v jiných nástrojových obsazeních. Je nejen posluchačsky vděčná a ve svých variacích osobitě nápaditá, ale dává interpretům i v rámci dua možnost virtuózního lesku. V provedení Čepického a Kaňky se stal efektním závěrečným ohňostrojem programu výjimečného večera. Těším se na další koncerty těchto skvělých umělců – ať společné, tak sólové.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.