středa, 23. prosinec 2015

Rak v Lucerně

Napsal(a) 

Foto Petr Veber Foto Petr Veber

„Ten Rak - ten umí snad všechny akordy v republice…!“ hodnotili prý kdysi s uznáním folkoví bardi ohromující vystoupení kytaristy Štěpána Raka na festivalu Porta. Jeho účinkování na tomto fóru bylo jedním z charakteristických vybočení ze světa klasiky, jemuž se trvale vymyká, k němuž však současně stále touží patřit. Podobným vybočením byl i jeho narozeninový a vánoční koncert v pražské Lucerně 21. 12. Spíše než klasický program, v němž by šlo o dramaturgii či o interpretační finesy, to byl společenský večer plný hitů, muzikantské pospolitosti, krásných slov a velkých emocí. Mimořádný večer silné působivosti, oslavné setkání, show – ale naštěstí umírněná.

Štěpán Rak zdaleka nehrál po celou dobu. Když ano, pak svým nezaměnitelným stylem, který vás při zavřených očích dokáže pěkně ošálit – máte dojem, že hraje několik kytaristů, a on zatím obstará všechen ten bohatý zvuk díky své osobité technice jen sám jediný. Dnes už hraje výhradně pouze sebe, jiné autory ne. Zazněly některé jeho kompozice programní či zvukomalebné; před závěrem jedna, která vrcholí neuvěřitelně bohatým sólovým zachycením orchestrální partitury Smetanovy Vltavy, kde je těch rozličných akordů v komplikovaných modulacích skutečně mnoho.

Rak je mág, autor, interpret, virtuos, pedagog i showman, přítel trampů i hudebníků ve fraku, jedinečná osobnost renesančního záběru a neuvěřitelné neutuchající energie a výdrže, člověk stejně tak uznalý jako potěšený zájmem, přízní a uznáním, stále až málem kýčovitě pozitivně vyzařující. Ve výsledku připravil s Alfredem Strejčkem, jemuž patřil hlas skrytého moderátora, mimořádně dlouhý a stejně mimořádně napěchovaný čtyřapůlhodinový večer. Pogratulovat mu slovem i hudbou přišlo na pódium široké spektrum dalších osobností a celebrit od hereček Dagmar Havlové a Hany Maciuchové a moderátorky Kamily Moučkové přes písničkáře Jaroslava Hutku po Pavla Šporcla, Jitku Hosprovou, Wihanovo kvarteto a Pražské kytarové kvarteto, od hudebního podnikatele Karla Vágnera přes oba vlastní syny až po ministra kultury Daniela Hermana. Poselkyním umění mluveného slova zahrál, s hudebníky si po jejich příspěvcích společně zahrál.

Hrát dovede Rak procítěně i s obrovskou vervou, jemně i zběsile, intimně i okázale. Hraje bez not a bez zábran, improvizuje. Že opravdu nejde v prvé řadě o interpretační detaily, ale o něco úplně jiného, ovšem také důležitého, charakteristicky ilustroval přístup Pavla Šporcla, který lehkým pokrčením ramene a úsměvem dal nenápadně najevo, že dolaďovat své modré housle podle Rakovy kytary nebude, že to nestojí za to, který však stejně upřímně dal najevo úctu a lásku…

Hranice klasické hudby přesahoval program neustále (i tím, že všichni hráli přes zesilovače), hranice vzácných hodnot nikoli. Takové momenty, kdy rozdíly mezi žánry snadno překryje hloubka a závažnost toho, co se hudbou i vedle ní sděluje, umí podtrhnout jak Spirituál kvintet, tak Hradišťan. Oba legendární soubory přispěly velkými plochami, oba nadchly strhujícím muzikantstvím. K silným okamžikům večera proto patřilo, když celá Lucerna spolu s nimi dojatě polohlasem zpívala. A nejsilnějším okamžikem bylo, když Soňa Červená, která už přece dlouho nezpívá, civilně zpívala za kytarového doprovodu před samým závěrem Tichou noc. Německy a česky. Legenda, která neváhala vyjádřit podporu čerstvému sedmdesátníkovi, solitérnímu profesoru kytary na AMU a fotografovi, který se sice do programu Pražského jara kvůli své nezařaditelnosti zřejmě opravdu nikdy nedostane, který však přesto k české hudbě patří. Získává jí body v cizině, vnáší do ní nenapodobitelné vůně a lidem nabízí bezbolestné setkání s ní.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 pak v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava a jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.