Miluji český jazyk. Obdivuji jeho košatost, poetičnost, vtip, schopnost vyjádřit malé citové posuny, kterých není schopna světová angličtina. Nicméně bohužel je někdy hloupě maskulinní. Například píšeme-li či mluvíme o sportovních mistryních světa, v umění je to jinak. Vedle Mistra Josefa Suka nemůže stát Mistryně Zuzana Růžičková, i když jsou si rovni. Proto jsem reflexi gratulačního koncertu 14. ledna, v den jejích devadesátin, nazval Paní profesorce s láskou. Variace na slavný film se Sidneyem Poitierem z roku 1967 totiž přesně vystihuje program a atmosféru sobotního večera v sále Martinů na pražské HAMU, kdy vzdalo paní profesorce a legendě české hudební kultury poctu šest lidí, kteří s ní kdysi byli více či méně spjati.

Předposlední únorový večer v roce 2012 zastavilo před domem Zuzany Růžičkové v pražských Vinohradech taxi. Ve stejný čas jí zavolal mladý iránský cembalista Mahan Esfahani: „Za hodinu hraji na koncertě s Markétou Cukrovou u Šimona a Judy. Přijeďte si mě prosím poslechnout!“ Díky tomu se už čtvrtým rokem scházejí na společných lekcích. Před dvěma lety podepsal Esfahani kontrakt s Deutsche Grammophon a na své první album ve zlaté stáji, nazvané Time Present and Time Past, zařadil vedle Bachova Cembalového koncertu d moll taky Henrika Góreckého nebo Steva Reicha. Na bookletu alba je mimochodem cembalista vyobrazen vzhůru

Ačkoliv se v médiích pravidelně objevují názory, že nahrávací průmysl je když ne mrtvý, tak v krizi, že cédéčka už nikdo nekupuje, tak každý měsíc vyprodukují firmy v různých koutech  světa stovky novinek a ještě více reedic v nejrůznějším přebalu. Adventní čas přímo vybízí obdarovat své blízké či přátele dobrou hudbou v kvalitním provedení. Jen je těžké vybrat. Výjimečně si dovolím vám nabídnout kolekci titulů, které bych se nebál koupit.

My lidé potřebujeme v životě různé berličky. V kultuře jsou jimi například soutěže a oceňování, jež mohou přispívat k pochopení nadstandardnosti, mimořádnosti skutečností a událostí, které by neměly zapadnout v mediálním toboganu dnešního světa. Je zajímavé, že dosud měly svoje ceny literatura, divadlo, design, balet, opera, popmusic, ale klasické hudbě šířeji rozkročené ocenění v současnosti chybí. (Mezi lety 1994 – 2004 tuto roli v rámci možností naplňovaly Ceny Harmonie.)  Vlastně jedno ocenění – za celoživotní práci – zde máme, ať už je to cena Ministerstva kultury České republiky  nebo České hudební rady, Cena Antonína

Uskuteční se v Muzeu fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci. Předtím byla uvedena na Staroměstské radnici v Praze. Autor za ni obdržel od Asociace profesionálních fotografů titul Osobnost české fotografie roku 2014. Výstava je obohacena o čtyřicet fotografií z mezinárodní rozhlasové soutěže mladých hudebníků Concertino Praga a jejího Jihočeského festivalu, který má každoročně zázemí v Jindřichově Hradci. Jovan Dezort byl od začátku soutěže v roce1966 třicet let jejím oficiálním fotografem.

Akademie múzických umění v Praze udělí čestný titul doctor honoris causa šéfdirigentovi České filharmonie Jiřímu Bělohlávkovi při příležitosti oslav 70 let od založení AMU a dirigentových 70. narozenin. Jiří Bělohlávek  převezme ocenění za celoživotní dílo v pondělí 22. února během slavnostního zasedání v Lichtenštejnském paláci.

Český spolek pro komorní hudbu pořádá zítra v Sukově síni první recitál cembalisty Mahana Esfahaniho, kterého profesorka Zuzana Růžičková považuje za svého posledního žáka. Mahan Esfahani, britským deníkem The Times označený za cembalového ninju, vedle tří pozdně renesančních a dvou barokních skladeb i Bulharské tance Bély Bartóka, Akvarely pro cembalo Viktora Kalabise a Sonáta pro cembalo Bohuslava Martinů.

Institucí, které jsou vzletně označovány jako národní stříbro či poklad, je pěkná řádka. Některé zrcadlí sluneční paprsky, jiné jsou zašlé, ale všechny se snaží mít co nejvíce lesku. Pražské jaro, festival s rozpočtem více než 80 milionů korun, jakkoliv je počítání ošidné, připravilo pro rok 2015 v některých parametrech hodně naleštěný sedmdesátý ročník. Na hlubší úvahu bude ještě hodně času, v posledním měsíci 2014 mi dovolte jen letmou glosu.

Dirigent, cembalista a muzikolog Christopher Hogwood zemřel ve věku 73 let ve svém cambridgeském domě po několikaměsíční nemoci. Hogwood spolupracoval s nejvýznamnějšími světovými orchestry a byl považován za jednoho z největších průkopníků interpretace staré hudby v posledních desetiletích. V roce 1973 založil orchestr Academy of Ancient Music (AAM), který vedl 30 let a s nímž pořídil více než 200 desek, mezi nimiž byl například vůbec první komplet Mozartových symfonií nahraný na dobové nástroje...

ZUZANA RŮŽIČKOVÁ je osobnost, jejíž přínos hudebnímu dění je asi nevyčíslitelný. Spojení jejího jména s cembalem nám dnes už naskakuje zcela automaticky a považujeme je za samozřejmost. Vždycky...