Před pěti lety vystoupil Zubin Mehta na Dvořákově Praze a na programu měl Straussův Život hrdinův v kombinaci s Egmontem a Mozartovou Symfonií g-moll. A působilo skoro jako překvapení, že v tak opulentní partituře dosáhl čistého a průzračného zvuku. Charismatický Maestro vedl dobře znějící orchestr spolehlivými gesty a nikde nic nechybělo ani nepřebývalo.

Jakkoli musí být obsáhlé interview po telefonu dopředu detailně dohodnuto, pocítí člověk v den D beztak neklid až nervozitu. Bude taková veličina, jakou třiaosmdesátiletý dirigent Zubin Mehta bezesporu je, opravdu v hodinu H u aparátu? A i když ano, potvrdí moji celoživotní zkušenost, že právě globální hvězdy světové kultury jsou, pokud už k rozhovoru svolí, mnohem vstřícnější a pokornější než ti, kterým vědomí vlastní průměrnosti velí ji překrýt pýchou? Dokážu ho prvními otázkami zaujmout natolik, aby se nevymluvil na další povinnosti a rychle se nerozloučil? Nebo si dokonce to, jak jsem připraven a co o něm vím, sám nenápadně vyzkouší dvěma, třemi letmými dotazy? I to se mi už u těchto osobností, které rozhodně nemíní plýtvat časem a energií, přihodilo. Dva tři týdny jsem proto s Maestrem na dálku takřka žil; přečetl jsem plno článků, recenzí a kritik, poslechl jsem si způsob, jakým reaguje a jak se vyjadřuje v rozhovorech na internetu… A teď, v sobotu 4. května 2019 odpoledne, slyším jeho hlas, křehčí a přerývavější než kdysi, na vlastní uši, protože Zubin Mehta zvedl ve své přechodné milánské rezidenci sluchátko.

V den výročí narození Antonína Dvořáka, který připadá letos na neděli 8. září, začíná 12. ročník mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha. Dnes už tradiční oslavu génia české hudby zahájí nejen Symfonie č. 8, ale také Koncert pro violoncello a orchestr h moll. Pod taktovkou Christopha Eschenbacha jej přednese v doprovodu Národního symfonického orchestru italského rozhlasu a televize (Rai Torino) rakouský sólista Kian Soltani, který toto dílo právě nahrál pro vydavatelství Deutsche Grammophon. Úvodní koncert bude možné sledovat od 20 hodin v živém přenosu na obrazovce před Rudolfinem nebo od 20:20 na ČT Art.

„Vedle sólistů byl velkou hvězdou večera sbor (spojení Izraelského sboru Garyho Bertiniho s Pražským filharmonickým sborem). Dávno jsme neslyšeli sborový výkon s tak působivým, výrazným, tvárným a přesným zvukem…“ Pražský filharmonický sbor sbírá pochvalné kritiky za svoje letní účinkování na několika projektech zároveň. Během prázdnin se část sboru vydala s hlavním sbormistrem Lukášem Vasilkem na festivaly ve švýcarském St. Gallen, do rakouského Bregenzu a část se pod vedením Zubina Mehty podílela na koncertním provedení Turandot v Izraeli.

Tragédie Otello Giuseppe Verdiho měla být posledním operním kusem stárnoucího skladatele, ale nakonec se libretistovi a skladateli Arrigo Boitovi podařilo přesvědčit tehdy už skoro sedmasedmdesátiletého mistra ke zhudebnění komedie – a sice Shakespearových Veselých paniček windsdorských. Partitura byla hotova roku 1892 a o rok později zazněla opera v divadle La Scalla ve světové premiéře pod taktovkou Edoarda Mascheroniho.

Březnové dění v Bavorské státní opeře v Mnichově bylo ve znamení premiéry Maškarního plesu. Sešel se zde interpretační tým, od kterého se očekávala nejvyšší kvalita. Ta byla beze zbytku potvrzena a není možné vyslovit nejmenší pochybnost o tom, zda se tu Giuseppe Verdi dočkal dokonalého provedení díla. To je sice v jakémsi stínu za „slavnějšími kusy“, jakými jsou La Traviata, Rigoletto či

Osud se nám někdy jeví jako nespravedlivý. Zvlášť palčivě si to uvědomuji, kdykoliv si vzpomenu na Hanu Janků. Její kariéra byla raketová, oslnivá a jedinečná. Atypická nejen v pohnuté době, v níž se odvíjela. O to víc zasluhuje obdiv a respekt. Vždyť kolik umělkyň startovalo mezinárodní kariéru přímo z  prken Teatro alla Scala? Kolik se jich opakovaně vracelo do slavné veronské Arény? Kolik českých pěvkyň její generace přijali v zemi bel canta za své? Kolik jich pracovalo s dirigentskými legendami jako Francesco Molinari Pradelli, Lorin Maazel, Antonino

Zubin Mehta je mimořádnou dirigentskou osobností světové klasické hudby. Když jsem se s indickým Maestrem poprvé osobně setkala v Hudebním spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni   12. prosince 2005 u příležitosti velkého profilového rozhovoru k jeho nadcházejícímu plánovanému koncertu v Praze, kde měl 13. května 2006 vystoupit s Vídeňskou filharmonií na 61. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, překvapil mne svým neočekávaným údivem, když se ode mne dozvěděl, že nebude dirigovat ve Dvořákově síni...

Dva poslední večery festivalu Dvořákova Praha nepřinesly nic od Antonína Dvořáka, zato byly interpretačně vybroušené a hvězdné. Je pochopitelné, že akce s ambicí přehlídky mezinárodního formátu obklopuje svůj dramaturgický střed - centrální jméno, odkaz českého skladatele - i dalšími hodnotami. A to se stalo právě v samotném závěru v míře skutečně festivalové. V Týnském chrámu zpíval (21. 9.) dánský vokální soubor Ars nova Copenhagen vedený Paulem Hillierem. Sbormistr a někdejší pěvec, zakladatel Hilliard Ensemble, umělec...

Pouhá stokoruna stačí studentům k tomu, aby vyrazili na festival Dvořákova Praha. Za symbolické vstupné mohou navštívit koncerty světově proslulých hudebníků i svých talentovaných vrstevníků. Navíc na dva koncerty v rámci Dne D (debutového dne Dvořákovy Prahy) na 19. září si nemusí dělat hlavu s večerní garderobou a vyrazit v neformálním oblečení. Během večera vystoupí trojice vynikajících hudebníků, kteří i přes svůj nízký věk stihli ovládnout podia mnoha světových koncertních síní. Před české publikum předstoupí poprvé...