Svět opery - časopis harmonie

Jakobín a la muzikál

27. září 2020 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Jakobín a la muzikál

Novou inscenaci opery Antonína Dvořáka Jakobín přivítalo liberecké publikum v Divadle F. X. Šaldy při její premiéře 25. září s velkou spokojeností. Není divu – je to opera, která dokáže pohladit a patří ke skladatelovým nejpovedenějším operním dílům. Idylické městečko za končící francouzské revoluce a jeho vznešené i prosté obyvatelstvo. Stárnoucí učitel Benda, jeho skromná a milá dcera Terinka, Jiří, který ji miluje, Bendovi zpívající žáčci, směšný, ale nebezpečný Purkrabí Filip, pohledná rodinka Bohuše z Harasova, který se s ženou Julií a s dětmi vrací z Francie k otci do Čech a Bohušův intrikánský bratranec Adolf.

Deckerův Werther v Národním divadle

Nevím, zda je znovuoživování starých inscenací tou správnou cestou, ale sama bych o některých, které by za oživení stály, věděla. Občas se stává, že inscenace žijí v koprodukcích svým vlastním životem bez dalšího zásahu svých tvůrců. Někdy je to jejich povstání z mrtvých spíše záležitostí muzeální (jako například „rekonstrukce“ Lohengrina z roku 1967 od Kathariny Wagner v Národním divadle před rokem, inscenace jejího otce Wolfganga Wagnera, který byl v Bayreuthu vždy spíše osobností organizátorskou než skutečným tvůrčím umělcem), jindy letitá inscenace cestuje od divadla k divadlu a zachovávajíc si své nesporné umělecké kvality, tiše stárne. Pokud její život neprobudí neuvěřitelně věrný tlumočník režisérova rukopisu a účinkující ji nenaplní svou vlastní krví, je premiéra jen smutnou vzpomínkou na to, co už není. Příkladem může být mimořádná inscenace Verdiho Otella, kterou režíroval roku 1991 ve Smetanově divadle Dominik Neuner, již ve Státní opeře velmi povrchně kopíroval Lubor Cukr (2009). Národní divadlo tentokrát koupilo inscenaci Werthera z roku 1996 od slavného režiséra Willyho Deckera, kterou rekonstruoval Stefan Heinrichs. Ten na tiskové konferenci potvrdil, že byl Deckerovým asistentem v době první premiéry Werthera v Het Muziektheater v Amsterodamu a inscenaci provází dosud (Frankfurt, Lyon, Řím, Barcelona …). Že jsou s režisérem v úzkém kontaktu, ale že nemůže vyloučit, že by Willy Decker v současné době nerežíroval Werthera jinak…

Poprask v tělocvičně

11. únor 2017 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Poprask v tělocvičně

Donizettiho rozsáhlé dílo, ať již to vážné či komické, nemá bohužel v Národním divadle na růžích ustláno. Je tomu 100 let, co zde mohli Pražané slyšet Dceru pluku či Lucrezii Borgiu, na zdejších prknech nestála žádná z jeho královen. Snad jen Don Pasquale jako by se těšil zvláštní přízni. Proto lze vítat návrat u nás několikrát hrané skladatelovy farsy Poprask v opeře (it. Le convenienze ed inconvenienze teatrali), známé též jako Viva la Mamma! (novodobý titul). První česká inscenace (1977) vycházela z nové německé úpravy, ta dnešní z kritického vydání opery.

Šedivé ráno, šedivý život, šedivá Juliette v pražském Národním divadle

Uvedení každého operního díla Bohuslava Martinů je v českém prostředí výjimečnou událostí. Proto nepochybně patří dík pražskému Národnímu divadlu, které na jaře 2016 vrátilo na scénu skladatelovu sny inspirovanou operu Juliette (Snář). Lyrická opera z roku 1937 je vystavěna na nadčasovém tématu útěku do světa fantazie, který se z neškodného snění může zvrhnout až v sebedestruktivní odmítnutí reality. Tento námět má obecnou platnost, není nijak vázán na specificky české prostředí a

Juliette v Národním divadle bude stírat hranice mezi sněním a skutečností

Předvelikonoční dny budou na scéně opery Národního divadla ve znamení "jediné surrealistické opery". Juliette (Snář) Bohuslava Martinů uvede ND v premiérách 24. a 25. března 2016.

Liberecký Don Pasquale přinese vášeň mafiánské Itálie v podání mladého inscenačního týmu

V závěru divadelní sezóny 2014/2015 si soubor liberecké opery Divadla F. X. Šaldy připravil operní „bonbónek“, kdy svým divákům představí italskou operní buffu Don Pasquale, skladatele Gaetana Donizettiho (1797 – 1848). Tzv. „buffou“ nazýváme kategorii oper, které si kladou za cíl diváka pobavit, potěšit, odlehčit stíny dramatické operní literatury. Tomu odpovídá i samotné libreto a hudební zpracování, které bývá postaveno na základech hudebního vtipu s méně či více překvapivou pointou, za pomocí přirozené nadsázky. Nejinak je tomu i u Dona

Hábova Nová země přivede do Národního hladomor. Jen na jeden večer.

Po 78 letech se dočká premiéry opera Aloise Háby Nová země. I přes značné úsilí tohoto průkopníka mikrointervalové hudby v druhé polovině 30. let 20. století nebyl záměr dílo uvést naplněn a 12. prosince 2014 zazní v hudebním nastudování uměleckého ředitele Opery Petra Kofroně poprvé. V Národním divadle navíc zazní v poloscénickém uvedení pouze jednou a to jako příspěvek k Roku české hudby...

Rozpačitý záskok

18. květen 2010 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky

Janáčkovské koncerty brněnské filharmonie se Sirem Charlesem Mackerrasem 16. a 17. září v industriálních prostorách Wannieck Gallery se měly pro Brno stát vrcholem letošní sezony. Účast čtyřiaosmdesátiletého...

Mysterióznost i lesk Litomyšle

30. červenec 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky
Mysterióznost i lesk Litomyšle

Piaristický chrám, po desetiletí zavřený, jehož rekonstrukcí a letošním znovuotevřením se Litomyšl právem pyšní, byl (26. 6.) dějištěm české premiéry Lukášových pašijí Jana Jiráska. V titulku skladby figurují také jména Carla Orffa a J. S. Bacha. Lukášovy pašije jsou sice uvedeny v seznamu Bachových skladeb, ale patrně je nenapsal – zřejmě jen přepsal, doplnil a v Lipsku dvakrát provedl dílo, jehož autorem byl ve skutečnosti někdo jiný, možná skladatel Molter. K partituře se ve 30. letech 20. století vrátil Orff, v té době působící v mnichovském...

Vlaštovka ve Státní opeře

4. červen 2014 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Vlaštovka ve Státní opeře

Státní opera zahájila svou uměleckou činnost pod křídly Národního divadla uměleckým restartem. Po odvážném nasazení Wagnerova Tannhäusera v lednu tohoto roku (premiéra se musela konat už kvůli uzavřeným mezinárodním smlouvám), jež se po stránce hudební zdařilo, měla následovat premiéra Lehárovy operety Veselá vdova, kterou z pochopitelných důvodů nahradila Pucciniho opera La rondine (Vlaštovka). Skladatelova nepříliš známá opera s určitými operetními rysy, která původně vznikla na objednávku vídeňské operetní scény Carltheater.

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.