Kritiky - časopis harmonie

Deckerův Werther v Národním divadle

Nevím, zda je znovuoživování starých inscenací tou správnou cestou, ale sama bych o některých, které by za oživení stály, věděla. Občas se stává, že inscenace žijí v koprodukcích svým vlastním životem bez dalšího zásahu svých tvůrců. Někdy je to jejich povstání z mrtvých spíše záležitostí muzeální (jako například „rekonstrukce“ Lohengrina z roku 1967 od Kathariny Wagner v Národním divadle před rokem, inscenace jejího otce Wolfganga Wagnera, který byl v Bayreuthu vždy spíše osobností organizátorskou než skutečným tvůrčím umělcem), jindy letitá inscenace cestuje od divadla k divadlu a zachovávajíc si své nesporné umělecké kvality, tiše stárne. Pokud její život neprobudí neuvěřitelně věrný tlumočník režisérova rukopisu a účinkující ji nenaplní svou vlastní krví, je premiéra jen smutnou vzpomínkou na to, co už není. Příkladem může být mimořádná inscenace Verdiho Otella, kterou režíroval roku 1991 ve Smetanově divadle Dominik Neuner, již ve Státní opeře velmi povrchně kopíroval Lubor Cukr (2009). Národní divadlo tentokrát koupilo inscenaci Werthera z roku 1996 od slavného režiséra Willyho Deckera, kterou rekonstruoval Stefan Heinrichs. Ten na tiskové konferenci potvrdil, že byl Deckerovým asistentem v době první premiéry Werthera v Het Muziektheater v Amsterodamu a inscenaci provází dosud (Frankfurt, Lyon, Řím, Barcelona …). Že jsou s režisérem v úzkém kontaktu, ale že nemůže vyloučit, že by Willy Decker v současné době nerežíroval Werthera jinak…

Massenetův Werther s Bergerem nebo Pučálkovou po 80 letech v ND

Opera Julese Masseneta na motivy Goethova románu Utrpení mladého Werthera se vrací v premiérách 7. a 9. června 2018 na jeviště Národního divadla v Praze po bezmála osmdesáti letech.

Káťa Kabanová plovoucí v bezčasí

4. červenec 2016 Napsal(a)
Zveřejněno v Svět opery
Káťa Kabanová plovoucí v bezčasí

Tvorbě Leoše Janáčka se Hamburgische Staatsoper vědomě a systematicky a se vší pečlivostí dlouhodobě věnuje. Hudební nastudování oživují svérázný janáčkovský rukopis, jsou plná emocionality i dramatického vzruchu. Skladatelova polyrytmičnost tu zaznívá se vší účinností a postavy jsou modelovány se smyslem pro výraznou hudební charakteristiku. Nepodceňuje se žádná pěvecká fráze, akcentuje se kdejaký psychologický detail, aby o to víc působily emocionální zvraty ve vývoji dramatického děje.

Hamburk: Finale

25. říjen 2005 Napsal(a)
Zveřejněno v Kritiky

Na začátku sezony 1997/98 nastoupilo v Hamburgische Staatsoper kompletní nové vedení: jako intendant Albin Hänseroth, jako ředitel Detlef Meierjohann a jako generální hudební ředitel Ingo Metzmacher (od roku 1999 jmenován uměleckým šéfem); změna na postu intendanta, jímž byl roku 2000 pověřen Louwrens Langevoort, Metzmacherovo postavení nijak neohrozila...

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.