V sobotu 9. července v 18:00 se v ruprechtickém kostele sv. Jakuba Většího rozezní počtvrté znělka festivalu Za poklady Broumovska. Festivalovému publiku se představí klavírista Jan Schulmeister a Wihanovo kvarteto. Program nabídne skladby J. S. Bacha, C. Debussyho, koncert A dur W. A. Mozarta a smyčcový kvartet M. Ravela. Vstupné na koncert je dobrovolné, výtěžek pomůže kostelům tzv. Broumovské skupiny.

Narozdíl od některých recenzujících jedinců se mi bohužel nedostává příležitosti proslavit se nějakou zdrcující kritikou. Pokud se rozhodnu navštívit nějaký koncert, shledávám, že ani po problémech covidem způsobených by tam žádný po krvi interpretů žíznící kritik svou žáhu nezchladil. V rámci Přehlídky koncertního umění zazněl 16. března v sále Martinů koncert přesně tohoto druhu. Program koncertu byl rozdělen na dvě části: v první zazněl recital houslisty Leoše Čepického a ve druhé Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jakub Čepický, Michal Kaňka), všichni s klavíristou Markem Kozákem.

V poslední době se mi jeví psaní recenzí a kritik čím dál tím více jako činnost v drtivé většině nadbytečná a v lepším případě popisující něco, co i bez toho musí poznat každý citlivější a vzdělanější posluchač. A jiní to beztak ani nečtou. Jsou však výjimky, kdy je vhodné upozornit na jev či výkon hodný pozornosti, jenž by jinak zájemcům mohl ujít. Taková je i nahrávka tří Mozartových klavírních koncertů v provedení pianisty Matyáše Nováka a Wihanova kvarteta.

Festival Pardubické hudební jaro letos proběhne nezvykle až v podzimních termínech. Kvůli neplánovaným kulturním prázdninám, které nastaly skrze nouzová opatření, se většina programu přesouvá do druhé poloviny roku a několik koncertů až na ten další. Již 42. ročník měl začít Slavnostním zahajovacím koncertem 12. března v Sukově síni Domu hudby a současně zahájit koncertní provoz tohoto sálu po rozsáhlé rekonstrukci.

Členové Wihanova kvarteta  se poměrně často vyskytují nejen v jejich „klasické“ kvartetní podobě, ale i v dalších sestavách. I tehdy jejich umění má vždy tu kvalitu, která z jejich kvarteta učinila komorní soubor světové třídy. Dva z takových koncertů nedávno zazněly v sálech sloužících převážně jiné činnosti, ale pro komorní hudbu jako stvořených. 

Houslista a pedagog Leoš Čepický začínal na pardubické konzervatoři u Ivana Štrause a na HAMU byl studentem hlavně Jiřího Nováka. Od 90. let je v komorním světě značkou excelentní kvality Wihanovo kvarteto a nic na tom nezměnily současné úspěchy mladých formací. Leoš Čepický je primáriem mimořádné úrovně, jenž mi připomíná legendy typu Nováka či Břetislava Novotného. Natvrdo řečeno – stále ještě je houslisticky nejzajímavějším primáriem českých kvartet. Před pár lety přijal nabídku být stehgeigerem Pražského komorního orchestru. Naše setkání však zákonitě muselo začít smyčcovým kvartetem.

Letošní ročník festivalu Dny Bohuslava Martinů nabídne od 18. listopadu do 19. prosince jedenáct koncertů, na kterých vystoupí výrazné postavy nejen české, ale i zahraniční hudební scény. Na festivalu zahrají například Petr Nouzovský s Plzeňskou filharmonií, Ivo Kahánek, Frank Peter Zimmermann a Česká filharmonie pod vedením Jakuba Hrůši, Wihanovo kvarteto, Anna Paulová nebo Guarneri trio. K oslavám hudby Martinů se v rámci svých abonentních koncertů připojí také Český spolek pro komorní hudbu, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a Hudba Hradní stráže ČR.

Poslední koncert terezínské části festivalu Věčná naděje se nesl v duchu nejpřirozenějšího lidského hudebního vyjádření – v písni. Kulturní dům města Terezín rozezněly ve čtvrtek 23. srpna díla Viktora Ullmanna, Hanse Krásy, Gideona Kleina a Pavla Haase, jednalo se tedy o jediný koncert zastupující pouze terezínské autory. Skladby zazněly v provedení basbarytonisty Jiřího Miroslava Procházky, klavíristy Jiřího Hrubého, houslisty Jana Rybky, violisty Leoše Černého, violoncellisty Štěpána Švestky a klarinetisty Tomáše Krause. Večerem provázel kněz, režisér a scénárista Jan Hanák.

Zatímco zahajovací část festivalu Věčná naděje: Gustav Mahler a terezínští skladatelé proběhla v Praze, její neméně důležitá a z hlediska tématu snad i závažnější část se odehrává ve městě Terezín. Kromě samotných koncertů, které vesměs probíhají v prostorách Magdeburských kasáren nebo Kulturního domu, jsou součástí festivalu také přednášky týkající se převážně kulturního života terezínského ghetta. International Youth Encounters in Terezín – jak jsou tato setkání pořádaná Institutem terezínských skladatelů pojmenována – slouží jako platforma pro muzikology a historiky zabývající se terezínskými skladateli případně terezínskou kulturou vůbec k prezentování nejnovějších objevů a postřehů. Mezi pozvanými figuruje například klavírista a badatel Jascha Nemtsov, který v rámci přenášek promluvil o poválečné integraci terezínských skladatelůdo kulturního života Evropy, muzikolog Albrecht Dümling, jenž seznámil posluchače s historií objevování ztraceného díla skladatele Viktora Ullmanna, či Michaela Vidláková, jedna z přeživších holokaustu. V průběhu těchto přednášek probíhají také menší studijně zaměřené koncerty. Zazněly takto písně Pavla Haase, Gustava Mahlera a dalších v provedení Barbory Poláškové a Kristiny Brachtlové, nebo Jiřího Miroslava Procházky. Neméně poutavou byla rovněž Klavírní sonáta č. 2 Viktora Ullmanna v interpretaci Jiřího Hrubého.

Na festivalovém večeru v Dvořákově síni Rudolfina se 29. května propojilo několik skvělých prvků komorní hudby v jednu výjimečnou hudební událost. Dva soubory, české Wihanovo kvarteto (Leoš Čepický, Jan Schulmeister, Jakub Čepický, Matěj Štěpánek) a britský Sacconi Quartett (Ben Hancox, Hannah Dawson, Robin Ashwell, Cara Berridge) se prolnuli v jedno dokonalé smyčcové okteto, aby představili tři geniální skladatele v dílech jejich raného tvůrčího období. Ač oba soubory dělí rozdíl i zkušenost jedné generace, podoba jejich hudebnosti, nástrojová suverenita i příbuzný temperament komorního projevu z nich na