Páteční večer 3. 6. 2022 náležel v takřka vyprodané Smetanově síni Obecního domu závěrečnému koncertu LXXVII. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Hosty finálního festivalového večera byli po pětileté pauze opět Vídeňští filharmonikové, které na Pražském jaru či Dvořákově Praze slýcháme naštěstí stále častěji. V rámci turné střední a západní Evropou zavítali s dirigentem Andrisem Nelsonsem nejprve do Prahy, a to s rusko-českým repertoárem.

12. a 13. září vystoupili v pražském Rudolfinu na dvou koncertech konaných v rámci festivalu Dvořákova Praha Vídeňští filharmonikové pod taktovkou legendárního nestora světové taktovky, švédsko-amerického dirigenta Herberta Blomstedta. Dvoudenní program, se kterým Blomstedt s filharmoniky letos vystoupil již Salcburku a před pár dny i v Amsterodamu, obsahoval vedle symfonických děl vídeňských klasiků, Schuberta, Brucknera a Brahmse, i Honeggerovu Liturgickou symfonii – dramaturgie, jež představuje vrcholy evropské symfoniky a dbá přitom i na vyvážené zastoupení jejího světského a duchovního proudu.

Jakub Hrůša bude na přelomu listopadu a prosince poprvé řídit Vídeňské filharmoniky v koncertním programu. Do Vídně zamíří po dvoutýdenní rezidenci s Cleveland Orchestra a již třetím hostování u New York Philharmonic. Do konce roku ho ještě čekají vystoupení s Philharmonia Orchestra, Berliner Philharmoniker a Bamberger Symphoniker. Silvestrovsko-novoroční program připraví s Českou filharmonií.

Daniel Barenboim přivezl s Vídeňskými filharmoniky na zahájení Pražské jara Smetanovu Mou vlast romantickou a spontánní. Krásně zahranou, zajímavou, rozhodně ne opatrnou, bezradnou nebo nudnou.

Když jsme v prosinci připravovali přílohu jednoho celostátního deníku věnovanou právě zveřejněnému programu 72. ročníku, jistý čas jsme s kolegy diskutovali o vhodnosti nadpisu úvodního slova ředitele festivalu Romana Bělora, nadpis článku totiž vymyslel šéfredaktor: „Pražské jaro bude mít něco pro každého“. V některých z nás možná vznikla obava, že to bude vykládáno jako snaha příliš se vlichotit publiku, že dramaturgie je málo vyprofilovaná, chybí jí jednotící téma.

Portrét André Previna, který jako hold tomuto umělci připravila jedna z nejprestižnějších vydavatelských firem, je přesvědčivý. Recenze na toto CD vlastně nemá smysl v konstatování míry...

Vzhledem k tomu, že se nemůžeme chlubit žádnou zvláštní znalostí anglické hudby a na našem repertoáru se téměř nevyskytuje, měli bychom být vděční za každou možnost rozšířit si obzory, zejména když...

Firma Decca vydává již několik let každoročně dvojdílnou kompilaci, která je nabitá hity s hvězdami nejen klasické hudby. Nejinak je tomu s letošním pelmelem Classics 2002. Celkové ladění je...

Firma Orfeo se vyznačuje tím, že jakoby mimochodem vydává naprosto unikátní nahrávky. Ravelův Koncert D dur pro levou ruku z koncertu z léta roku 1957 dodnes nezklame. Orchestr s klavírem tu...

Boulezova nahrávka Mahlerova jedinečného vokálně-symfonického pozdního opusu má špičkové parametry, které jí pod jeho zasvěceným vedením dává jak orchestr Vídeňských filharmoniků, tak...