Dílo Jana Nováka (1921–1984) mělo být už dávno běžnou součástí koncertního provozu (potažmo i českým exportním „artiklem“, podobně jako třeba tvorba Miloslava Kabeláče), a to zdaleka nejen proto, že je svým převážně neoklasickým pojetím posluchačsky velmi vstřícné. Pohříchu se však nachází víceméně v podobně upozaděném postavení, jaké má dnes latina, kterou Novák miloval, zhudebňoval, plynule jí hovořil a psal v ní texty. Novák žije v povědomí, je respektován, občas některé z jeho skladeb tam či onde zazní, ale zdaleka ne tak často, jak by si to jeho odkaz zasluhoval, byť se nepochybně jedná o autora evropské úrovně. V tomto kontextu působí novákovský projekt brněnského Ensemble Opera Diversa jako zjevení a také jako příkladná ukázka dlouhodobější cílevědomé dramaturgické rozvahy, za níž stojí dramaturg a umělecký vedoucí souboru Vladimír Maňas.

V neděli 28. 1. 2018 se uskutečnil mimořádný koncert k 35. výročí ustanovení výuky kytary jako rovnocenné části učebních programů na Hudební fakultě AMU. Iniciátorem zavedení nového oboru byl věhlasný profesor kytary na Pražské konzervatoři, Štěpán Urban. Dosáhnout uznání kytary za nástroj, rovnocenný ostatním nástrojům na strunné katedře, dalo dost práce. Bylo potřeba překonat předsudky typu „Kytara? Leda k táboráku – a ještě lépe do něj!“