Hobojista Vilém Veverka je muž mnoha tváří. Úspěšně zdolává horské štíty, fotografuje, rád se ukazuje s krásnými automobily zvučných jmen a také hraje na hoboj. V poslední činnosti dokonce vyniká vysoko nad obvyklý průměr, což nejdůrazněji potvrdil před dvěma lety na dvojalbu s triovými sonátami Jana Dismase Zelenky. Tuto nahrávku dodnes považuji za jeden z nejpřínosnějších a nejpozoruhodnějších českých počinů desetiletí. Vilém Veverka se však neomezuje pouze na poučenou interpretaci barokní hudby. S podobnou vitalitou si dává soudobou hudbu např. na festivalu Ostravské dny a nyní zabrousil do vod zvaných fusion. Nahrávka Next Horizon je novým projektem Veverky v kooperaci s houslistou Pavlem Šporclem, pianistou Martinem Hyblerem a skladatelem Zdeňkem Mertou. Na albu hraje Ultimate W Band, jehož členy jsou Jana Kubánková, David Pokorný, Karel Untermüller, Lukáš Polák, Ondřej Štajnochr, Lukáš Vendl a Martin Novák. A jaké nové horizonty Veverka na svém albu našel?

Hobojista Vilém Veverka a violoncellista Jiří Bárta připravili společný koncert již na březen, jeho termín byl však přeložen na 4. září. V den koncertu byl Jiří Bárta nucen odvolat svoji účast z důvodu karantény v rodině a Vilém Veverka okamžitě oslovil přátele, kteří by pomohli připravený koncert realizovat. Petr Nouzovský zastoupil Jiřího Bártu v sólových skladbách a spolu s cembalistou Filipem Hrubým a přizvaným cellistou Janem Zemenem umožnili Vilému Veverkovi zahájení Novoměstské sezóny 2020/21.

Události posledních měsíců neumožnily konání Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka v plánovaném termínu a rozsahu. Organizační tým festivalu však na podzim připravil cyklus několika mimořádných koncertů. První zářijový víkend proběhnou především open air produkce v nově zrekonstruovaném amfiteátru v Hukvaldech – ty rozezní soubor Hradišťan nebo kantáta Carmina Burana v podání sólistů v čele se sopranistkou Veronikou Rovnou Holbovou. V druhé polovině listopadu pak do Ostravy a okolních měst dorazí hobojista Vilém Veverka, klavírista Martin Kasík nebo sólista Adam Plachetka.

Zatímco ještě nedávno jsme netušili, zda se kterýkoliv z milovaných hudebních festivalů bude moci odehrát, dnes máme důvodů k radosti hned několik – nejenže léto skutečně nebude tak suché (a to nejen hudebně), jak jsme se mohli obávat, ale kvalita produkce i uměleckých výkonů zůstala i za této nestandardní situace na vysoké úrovni. Snahu organizátorů festivalu Smetanova Litomyšl korunoval vítězným úspěchem závěrečný víkend 11.–12. července.

Festival Pardubické hudební jaro letos proběhne nezvykle až v podzimních termínech. Kvůli neplánovaným kulturním prázdninám, které nastaly skrze nouzová opatření, se většina programu přesouvá do druhé poloviny roku a několik koncertů až na ten další. Již 42. ročník měl začít Slavnostním zahajovacím koncertem 12. března v Sukově síni Domu hudby a současně zahájit koncertní provoz tohoto sálu po rozsáhlé rekonstrukci.

Zahajovací večer desátého ročníku festivalu soudobé hudby MusicOlomouc přinesl první dva z celkem sedmi koncertů a jednu ze šesti světových premiér. První polovina večera patřila švýcarskému klavírnímu kvartetu Ensemble Mondrian zaměřenému na soudobou i klasickou hudbu. Do Kaple Božího Těla Uměleckého centra Univerzity Palackého se čtveřice vrátila po dvou letech.

Sto let několika forem soustátí Čechů a Slováků a samostatného českého státu, které nadšeně slavíme či kritizujeme, bylo zvláštním obdobím našich dějin – dvě velké války, rozporuplné období První republiky, zmařené životy řady hudebníků, hlavně židovských, deka socialismu reálného i imaginárního, kdy vedle zbytečné angažované hudby občas vznikala i díla zajímavá a dnes neprávem zasutá v archivech, intriky, udavačství, drobné projevy zdravého rozumu, vzdoru ba i hrdinství, erupce svobody, kulturního kapitalismu, ale i rozostřenosti po roce 1989 – bylo to vskutku podivné století.

Pravidelné letní pobyty Leoše Janáčka v Luhačovicích se datují od roku 1903. Letos uplynulo 90 let od posledního pobytu skladatele a od jeho smrti a také 100 let od vzniku republiky. Tyto skutečnosti se promítly do dramaturgie festivalu, který si osobnost velkého skladatele tímto festivalem připomíná již 27 let. Letošní ročník se konal od 16. do 21. července a tímto festivalem dostaly Luhačovice do centra pozornosti společenského a kulturního života.

V lednu vydal německo-český Ensemble Berlin-Prag u firmy Supraphon dvojalbum cyklu šesti Sonát ZWV 181 Jana Dismase Zelenky. Soubor, který tvoří hráči Berlínské filharmonie a renomovaní čeští interpreti, svou nahrávku realizoval ve špičkovém berlínském studiu Teldex v obsazení: Vilém Veverka a Dominik Wollenweber – hoboje, Mor Biron – fagot, Barbara Maria Willi – cembalo, Ulrich Wolff – kontrabas a violon; hostem byl Jakub Černohorský – housle. O jejich přístupu k interpretaci staré hudby, o vzniku nahrávky, Zelenkově hudbě a producentství jsem si v prosinci minulého roku v Praze povídala s hobojistou Vilémem Veverkou.

Poslední lednový večer jsem věnoval abonentnímu koncertu Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK ve Smetanově síni Obecního domu. Musím nejdříve uvést větu, kterou by měl tento článek končit: Byl to nejzajímavější koncert ledna 2018, který jsem slyšel.