Koncert, který nabídlo Pražské jaro svému publiku v Rudolfinu v úterý 23. května, náležel k největším festivalovým magnetům. Přestože na programu byla výhradně soudobá, ba dokonce nejsoudobější hudba, což se mohlo zdát z hlediska dramaturgického hodně riskantní, bylo Rudolfinum vyprodané do posledního místa. Pořadateli se totiž podařilo pro tento koncert angažovat dvě skutečné superhvězdy: k dirigentskému pultu České filharmonie byl přizván proslulý americký minimalista John Adams, považovaný za žijící legendu, a v jeho klavírním koncertu vystoupil jako sólista neméně proslulý islandský pianista Víkingur Ólafsson. Adams navštívil Prahu vůbec poprvé, Ólafssona měli pražští posluchači možnost slyšet už vloni v dubnu, kdy provedl s Českou filharmonií nezapomenutelným způsobem Mozartův Klavírní koncert č. 23 A dur K 488.

Islandský klavírista, jehož renomé rok od roku stoupá, uvedl svůj recitál v estonské metropoli, kde 18. února zahrál sklady ze svého mozartovského CD Mozart & Contemporaries. Estonská koncertní síň praskala ve švech a důvodem nebyla jen severská sounáležitost. Věhlas klavíristy se ten večer násobil i zvoleným programem. Víkingur Ólafsson totiž zařazuje recitály na koncertním turné jen sporadicky, většinou vystupuje jako sólista. Ostatně, jeho příští mozartovský recitál se uskuteční až 19. dubna v Berlíně.

Ve dnech 20.–22. 4. 2022 hrál v Praze díky České filharmonii konečně jeden z nejsledovanějších klavíristů současnosti, Islanďan Víkingur Ólafsson. A na rozdíl od řady jiných světových „hvězd“ potvrdil svou hrou pověst výjimečného umělce. Nicméně 22. dubna jsem zažil něco zvláštního. Jakkoliv mě pan Ólafsson oslnil, což ještě vysvětlím, přesto nejsilnější vnitřní zážitek jsem měl z finále večera – baletní hudby Svěcení jara Igora Stravinského.

Pátý koncert abonentní řady A České filharmonie (Rudolfinum, 20. dubna 2022) patřil k největším magnetům letošní sezony. Filharmonie se svým šéfdirigentem Semjonem Byčkovem totiž nabídla publiku nejen značně exkluzívní program, ale také hvězdného sólistu – světoznámého islandského pianistu Víkingura Ólafssona.

Česká filharmonie zahájí svou 126. sezonu 29. září. K orchestru se vedle šéfdirigenta a uměleckého ředitele Semjona Byčkova a hlavních hostujících dirigentů Jakuba Hrůši a Tomáše Netopila vrátí Manfred Honeck a Franz Welser-Möst. Poprvé bude Českou filharmonii řídit Francouz Alain Altinoglu a Američan Michael Tilson Thomas. Rezidenční umělkyní bude klavíristka Yuja Wang. Vedle ní v Praze znovu vystoupí houslistky Anne-Sophie Mutter a Karen Gomyo a debutově islandský klavírista Víkingur Ólafsson a britský violoncellista Sheku Kanneh-Mason. Ve světové premiéře uvede Česká filharmonie skladby Bryce Dessnera, Juliana Andersona a Slavomíra Hořínky. Velké turné po evropských městech zavede orchestr do Vídně, Berlína a Londýna.

O čtyřiatřicetiletém islandském klavíristovi Víkinguru Ólafssonovi toho u nás zatím moc nevíme. V jeho životopise se lze dočíst, že na klavír ho učila hrát jeho matka a že svá klavírní studia uzavřel u Jeroma Lowenthala na slavné newyorské Juilliard School. Na Islandu se těší velké oblibě, a o tom, že se nejedná o pianistu jen tak ledajakého, svědčí mimo jiné skutečnost, že s ním v roce 2016 uzavřela exkluzívní smlouvu Deutsche Grammophon. Hned první CD se skladbami Philipa Glasse, které klavírista u tohoto proslulého labelu vydal v následujícím roce, vzbudilo velkou pozornost. A nepochybuji o tom, že nemenší pozornosti se dostane i Ólafssonově nahrávce skladeb J. S. Bacha, kterou uvedla Deutsche Grammophon na trh v září 2018.