Středověký kostel sv. Mikuláše v nejlidnatější ostravské čtvrti Poruba, kdysi „vzorném socialistickém městě horníků a hutníků“, má velmi civilní interiér a atmosféru. O to osobněji, osobitěji a bezprostředněji působila dramaturgie pátečního koncertu Svatováclavského hudebního festivalu (11. 9. 2020). Na programu byla dvě nejspíše nejsubjektivnější díla české kvartetní literatury 19. a 20. století – Smetanův 1. smyčcový kvartet e-moll Z mého života a 2. smyčcový kvartet Leoše Janáčka Listy důvěrné. Jejich nastudování se ujal pravidelný a vyhledávaný festivalový host, Pavel Haas Quartet (Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel, Pavel Nikl, Peter Jarůšek), letos očekáváný po loňské pauze způsobené zdravotní indispozicí s očividnou nedočkavostí početného publika. Doba je nejistá, časy jsou tekuté. A tak se stalo, že absolutně ztišené publikum hltající každý tón odměnilo kvartetisty standing ovation již po Smetanově kvartetu. Rozhodně ne předčasně, a nikoliv neoprávněně.

Nové snímky Kvarteta Pavla Haase patří v českém, a snad ještě více v anglosaském kulturním prostředí k ostře sledovaným událostem sezony. Zvláště pak, když ty předešlé snímky jsou většinou ověnčeny celou řadou cen nahrávacího průmyslu, jako tomu bylo v případě zatím posledních dvou alb se smyčcovými kvartety Antonína Dvořáka a Smyčcovým kvartetem d moll Smrt a dívka a Smyčcovým kvintetem C dur Franze Schuberta. Zaslouženou pozornost na sebe za vydatné mediální podpory aktuálně strhává i zatím poslední projekt věnovaný oběma

Pavel Haas Quartet nahrál oba kvartety Bedřicha Smetany. Je to pochopitelně očekávaná nahrávka, i když způsob přípravy se hodně podobá vzniku nahrávek předchozích. A nechystají s ním žádné speciální turné. I když v květnu je čeká Bodensee Festival, na kterém má česká hudba mimořádné místo. Hrají zde dvanáct koncertů s velkým podílem české hudby, v místech jako je Fridrichshafen, Konstanz či Lindau. Ještě předtím jedou na festival do Austrálie a mají za sebou čtveřici vystoupení

Sobotní koncert Dvořákovy Prahy 13. 9. ve Dvořákově síni Rudolfina byl možná zamýšlen jako jeden z komorních vrcholů festivalu. Bohužel veřejnost to tak nevnímala a návštěva byla prachbídná. O vrcholu píši, protože tři pozvaná smyčcová kvarteta mají výborné renomé. Zároveň hraje každé jinak, a to tak zásadně, že se zdá, jakoby to byly tři  interpretační světy. Jako první se představilo Cuarteto Casals (Vera Martinez, Abel Tomàs, Jonathan Brown, Arnau Tomàs), jehož výkon však letos zůstal ve stínu Quatuor Ebène. Španělský soubor si...